Lavička

Ten muž, se kterým jsem dnes a včera mluvila, je ten muž, kterého jsem od začátku milovala.
Muž, se kterým budu věčně sedět na lavičce s hlavou na jeho rameni, s podivnou vnitřní jistotou, že je ten, na kterého jsem čekala, a vědomím, že bude potřeba spousty času, než se to stane skutečným.
To nejhezčí milování je to první. Vzdor tomu přijde den, kdy víš, že na některé věci je prostě příliš brzy, a na jiné už pozdě. Sbohem, Lásko.