ReKapitulační řádky - deník

OpilyJohn Ostatní próza » Ostatní

Zadruhý se mi povedl opravdový fyzický koitus. Ne, že by to byl kvalitou akt hodný archivace či velebení, ale jen to, že k němu vůbec došlo, jen to, že moje hlava vydržela přemýšlet deset minut v kuse jen nad tématem erotiky, sexu (dokonce s jedinou ženou), i to je v současné situaci svátkem.

 

Všude v poslední době slýchám, že očkování je k hovnu, spousta očkovaných opatrně lituje, nebo umírá. Dvě dávky jim stačili, na třetí ať etatisti rovnou zapomenou, nechávají se slyšet.

Kolem mě převažují neočkovaní. 

Jestli mi to erotické kvílení rozcuchalo myšlenky, nevím, ale kývnu, když mi N. už po stý bez očekávání souhlasu, navrhne registraci. 

"Cože? Ty bys tam fakt šel?" zamžiká očkama.

A už to hledá, už se ptá na rodný číslo. Odpovídám nahlas a po pravdě. 

Nemůžu se dočkat,celej se třesu.

Ty vole, to je přesně ono! Vždyť dneska víc lidí nasereš, když na to očkování jdeš, karta se obrátila. Zase budeš provokovat. 

 

Tentokrát dvojnásob: Jednak jsi se naočkoval v době,kdy už i debil tuší, že je to k hovnu a stáváš se kolaborantem, a jednak tím, že jsi vždycky tvrdil opak.

Změnil jsi názor? Jak často takhle měníš názory? Takže tys mi tady v tej hospodě nedávno dával céres za to, že jsem se šeločkovat a když tu velkoryse uznám, nebo spíš připustím, tvou částečnou pravdu, oznámíš mi suše, žes to nemyslel vážně?

 

Hotovej ráj, jen to do sebe vpravit. Od Johnson´n´Johnson stačí jedna blahořečená, nacpaná buchna, na druhou nemusíš. 

To bude asi pořádnej driák. Něco pro mě.

 

Potvrzeno. Registrace úspěšně dokončena. 

 

Moje hřiště, s gustem nutit lidi přemejšlet jinak. 

Vždyť tady nemá pravdu nikdo, nikdo nic neví. Jak vůbec můžeš mít v tomhle zmatku názor, za kterým si hrdě stojíš? Prober se, vole. Jsi jen počítač, kterýmu se do kebule sypou data všeho druhu, ty je analyzuješ, syntetizuješ podle svých pomalých a strachem či touhou ovlivněných programů posbíraných v minulosti a ven nepadá nic jinýho než nesrozumitelná iluze, kterou hodíš do hlavy někomu dalšímu. 

A na závěr se dokážeš ztrapnit tvrzením: Tohle jsem já, mně nikdo nebude nic, já si stojím pevně za svým názorem.

 

Dobrý, 17. 11., svátek, klídek.

 

Fašisti v roce 39 popravili vedoucí studentských organizací a skryti za temnou promyšlenou propagandu snažili se uzurpovat všechnu moc i všechnu krev.

Ono v tom roce 89, když se komunisti začali lámat v pase, taky šlo hlavně o zastavení propagandy, o možnost mít jinej pohled na věc. 

 

17. 11. 2021, v Praze eldorádo občanů, houf tady, houf tam. Oslava demokracie, no né? Vlajky, transparenty, ale i daně a veřejnoprávní média.

Čumím na to, těším se, upozorňuju N., že dneska ovladač po dobu zpráv zabavuju.

 

Konečně máme svobodu, stojí to za to, ševelí profesionálně moderátor, ukazuje na děti, co jim rodiče pomáhají zapálit svíčku; hlavně kvůli těm dětem, říká, hlavně kvůli nim to stálo za to. 

Deseti minutovej spot o plácání po ramenou, ordinérních frází o demokracii, dokonce svobodě, a moderátor se loučí s tím, že se ještě uvidíme, no nazdar.

Mezitím vláda v demisi (čti bez odpovědnosti) vyhlásí jedno z největších totalitních nařízeních od r. 89. 

Kamera zavítá i do nemocnic, kde se ´živě´ vybrečí paní, která přežila, ale její manžel, proboha pojďte s tou kamerou až na dřeň, její manžel...nepřežil. 

Tahle pandemie přinesla další ´dojatou´ oběť. Paní, která leží v pokoji hned vedle, líčí, jak jí bylo špatně a hned jak se dostane domů, zaregistruje se rovnou na tři dávky.

Vypni to, budeš nasranej, já to na tobě vidím, říká N.

Ne. Vydržím do konce, ještě bude reportáž z demonstrace, tedy srazu lidí z opačného názorového spektra.

A skutečně, na Staromáku se prý sešli popírači s odmítači, i když jich údajně nebylo mnoho, měli povinnost mít nasazenou roušku.

Pořadatel akce byl několikrát vyzván, aby účastníky usměrnil k dodržování vládního nařízení, ale jak nyní do mikrofonu objasňuje nějakej fízl, neučinil tak a bude na něj podán návrh pro porušení čehosi, kterého by se měli ujmout orgány činné v trestním řízení. Po necelých dvou minutách, kdy minutu a půl mluvil tenhle dráb průměrné šarže o rouškách, návrat celého štábu na Národní třídu. Ke slovu se dostanou tu tatínek s dítětem, tu pamětník revoluce, ale zejména různí politruci. Ostatně televize nelenila a donesla mi do obýváku i záběry z jiných měst, kde se před skulpturami trapně klaněla vrchnost všeho druhu. 

Václav Havel nesmí chybět, Martu Kubišovou znásilníme pro státotvornost jakbysmet, jsme přece liberálové.

 

Chtěl jsem se stát beznázorovým dospělákem, ještě tím nasrat pár lidí, moc jsem to chtěl. Anarchista a konzervativec v jednom, ale ještě budu muset posečkat.

 

Registraci jsem zrušil.

 

Válka v týle nepřítele musí být vedená dál.

 

Ostrakizace hospod začíná dosahovat vrcholu. Kde se v minulosti domluvilo nejvíce pučů? 

V hospodách se nešíří jen nemoci, ale také názory.

Když tam ovšem naženeme ustrašený proletariát a buržoazii, vděčnou státu za možnost žít svůj finanční sen, názory se stanou neinfikovanými, čistšími. 

Špíny, nechť zůstanou doma u televizí, dokud nepochopí, co se po nich žádá. 

 

A skutečně se schyluje k první akci, včera večer o sobě dal vědět jeden z ´kontaktů´. Už jsem ani nedoufal.

Jaká to náhoda, že právě v tento sváteční den.

Poslal kluka na bicyklu, který mi předal adresu konspiračního bytu.

První schůzka se uskuteční v pátek večer. 

 

(pokračování zanedlouho)