aspoň na chvíli

      Procházela městem.

      Na nikoho se nedívala, ale všichni se na ni dívali.

      Otáčeli se za ní, zastavovali se.

      Někteří za ní šli.

      Její tělo bylo pomalované modrou barvou, na zádech měla luk a šípy.

      Byla bosa. Vlasy měla dlouhé, rozpuštěné.

      Uprostřed zimy a mezi oblečenými lidmi vypadala jako zjevení.

      Každý, kdo ji viděl, pocítil štěstí.

      Pár vteřin štěstí . . .

      A ještě něco

      ÚNIK

      únik z reality