Povidla

Povidla

Anotace: Povidla - má prvotina s trochou lásky a špetkou sci-fi. Píši teprve od října 2022. Je to pro mne nové a velice se mi to líbí. Všem přeji krásný den.

        Povidla tu voní a venku krásně svítí dvě slunce. Jsem doma. Je tady krásně... Dívam se z okna, pod kterým si děti hrají. Slyším jejich smích a vím, že na světě ještě existuje ráj. „Tak co Stefane, jaké to je být zase doma?“ ozval se hlas za mými zády. Patří mé krásné ženě, Kateřině. „Je to balada a nádhera, lásko,“ a s těmito slovy jsem se k ní otočil. Opět mi její krása vyrazila dech. Naštěstí má Kačka zdravotní kurs, takže přesně ví, co má dělat. Přiskočila ke mně a už trošku dusícího mne začala líbat. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Začal jsem ji líbat též a zapomněl tak na to, že už nemám kyslík. Ten se však rychle, při této krásné aktivitě, doplnil – láska má ohromnou moc a vše vyléčí… Ale než jsme mohli pokročit k něčemu ještě zajímavějšímu, přiřítil se „moto-vůz“ – takový kočkopes mezi autem a motorkou (dvě kola za sebou a k tomu další dvě po stranách). Inu, budoucnost je zvláštní, pomyslel jsem si. Vystoupil z něj můj starý známý. „Co tam nahoře děláš?“ zvolal a pokračoval: „Pojď dolů, potřebuju s tebou mluvit.“ „Už jdu, Patriku,“ zavolal jsem na něj a smutně jsem se podíval do nádherných očí Katuščiných. „Miláčku, budu spěchat,“ slíbil jsem ji a ona mne políbila a usmála se… Seběhl jsem rychle do přízemí a vyšel ven z domu, kde jsem uviděl Patrika a ten jeho vehikl v obležení dětí. Usmívám se a jdu Patrikovi v ústrety. „Nazdar chlape!“ zvolal jsem z vesela. „Ahoj, příteli z dávných časů,“ odpověděl a potřásli jsme si pravicemi... Mezitím dvě zvědavá kukadla pozorují dění před domem. O čem si asi právě teď povídají, pomyslela si Katka… „Měj se příteli a brzy se uvidíme, nebo jsme se už viděli?!“ a mrknul na mě. „Jasně, uvidíme se,“ pravil jsem a na to Patrik nasedl do "moto-vozu" a odjel. Podíval jsem se do okna. Katuška v něm ale už nebyla. Bylo najednou podivné ticho... Uvědomil jsem si, že už tu nejsou ani děti… Vyšel jsem do patra a vstoupil do pokoje – byl prázdný… Úplně prázdný… Nic v něm nebylo – ani nábytek, ani povidla, ani moje láska…
       Najednou se ozval budík… Takže další živý sen, hmmm, škoda – bylo to tam velmi zajímavé, pomyslel jsem si. Vstal jsem z postele a podíval se z okna. Bylo krásné ráno a slunce na nebi nádherně zářilo – bylo jen jedno… Náhle mi někdo zakryl oči. Lekl jsem se, ale v tu chvíli se ozval hlas: „Hádej, kdo jsem?“ „Katuška - láska mého života“ pravil jsem a otočil se k ní. Opět ta nádherná kukadla… „No proto, už jsem se bála, že mě nepoznáš, miláčku.“ „Tebe poznám v jakékoliv době, i na jakémkoliv místě!“ řekl jsem ji. Políbili jsme se a povidla opět zavoněla...
Autor Ondra, 21.01.2023
Přečteno 79x
Tipy 9
Poslední tipující: annanymsová, danaska, Helen Mum, Alala, Narragan, mkinka
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Líbí - mám ráda tajemno - těším se na další!

27.01.2023 22:03:10 | Alala

Líbí - tajemno je záhadné - já také! ;) Měj krásný den, Alalo ;)

28.01.2023 00:17:04 | Ondra

Super, mám ráda tyhle tajuplné příběhy, kde čas a prostor působí trochu surrealisticky. :)

23.01.2023 12:37:41 | annanymsová

Milá Anno, velice děkuji a ano, také to mám velmi rád :) U těchto prvotin zkouším různá témata :) Hledám se :) Mějte se nádherně :)

23.01.2023 13:25:22 | Ondra

Uvedl ses zajímavou povídkou. Tak vítej mezi modrásky. Daniela-danaska

22.01.2023 16:30:56 | danaska

Děkuji, milá Danielo, za krásné přivítání :) Měj se nádherně :)

22.01.2023 16:38:41 | Ondra

Pěkně napsané, čtivé a poutavé :-)

K těm dvěma sluncím, např. jedna objevená planetární soustava, jejíž planety obíhají okolo dvojice hvězd (říká se jim cirkumbinární exoplanety) je od nás vzdálena sice 4 900 světelných roků, ale nachází se v souhvězdí Labutě. To zní docela dobře pro Tvoji povídku - souhvězdí Labutě :-)

https://www.exoplanety.cz/2021/05/12/zivot-u-dvou-slunci-okolo-cirkumbinarnich-planet-mohou-obihat-obyvatelne-planety/

22.01.2023 12:24:42 | Helen Mum

Krásný den, milá Helen, velice děkuji za nádherná a podnětná slova :).

K těm dvěma sluncím - mám to zatím vymyšlené a v povídkách naznačené tak, že mou planetu MiLas X28 obíhají dvě slunce. Jedno je blíž a je menší a druhé je dál a je větší. Díky tomu jsou z MiLasu vidět přibližně ve stejné velikosti. MiLas je název složený ze začátků dvou slov - Milování a Láska :)

Souhvězdí Labutě zní nádherně - moc děkuji a pouvažuji nad tím, jakým způsobem bych to zakomponoval do nových příběhů, které teprve vzniknou :)

Měj se krásně :)

22.01.2023 13:10:04 | Ondra

Děkuji za krásnou odezvu, Ondro, a přeji hodně úspěchů v literární tvorbě. Ráda si k Tobě zajdu číst, první ukázka se mi opravdu líbila. Navíc, od mala tíhnu k sci-fi, zajímám se o astronomii, fyziku, kosmologii a vesmír vůbec :-)

Těším se na pokračování! :-)

Krásné odpoledne :-)

Hel.

22.01.2023 13:52:28 | Helen Mum

Milá Helen, nesmírně děkuji a děkuji a ano (červenám se ;) ) a ano - sci-fi, vesmír - stejná krevní skupina :).

Měj se kouzelně ;)

22.01.2023 14:31:38 | Ondra

Katuška.. :) Jde opravdu o lásku? Škoda, že není šeredná. To by byla pravá láska. Ale Katuška voní po povidlech. Moje láska voní Indulonou.

21.01.2023 15:19:13 | Narragan

Velice děkuji za komentář. Láska má mnoho podob, i vůní :). Tož, Katuška šeredná opravdu není, ale zatím jim to klape i v další příbězích, které mám napsané - tak snad to je, pro Stefana, ta pravá láska ;). Mimochodem - Indulona voní hezky ;)

21.01.2023 15:34:17 | Ondra

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí