Políčko ;)

Ondra Ostatní próza » Ostatní

Anotace: Opět něco na odlehčení a na pohodu - další příběh z MiLasu X28 :) Láska je nádherná... Přeji vám krásný den ;)

Bylo krásné odpoledne a Patrik ještě dočišťoval kapotu motoru, když tu na něho zavolal muž z kantýny, že může startovat. Kantýna zde totiž slouží i jako improvizovaná věž a je tam také rozpis služeb a plánování letů a posádek. „Kopni do vrtule, lásko,“ požádal Patrik Petru a ta dodala: “Jasně. Zkontrolujeme ty naše nezbednice,“ a na to odcupitala před vrtuli. „KONTAKT!“ zavolal Patrik a jako ozvěna se ozvalo jemnějším ženským hláskem: „Kontakt,“ a pak naskočil motor a hned po něm i Petra – na své sedadlo a pohodlně se zanořila pod úroveň ochranného štítku, neboť proud vzduchu od vrtule byl i na volnoběh nepříjemný. Připoutala se a zdvihla palec nahoru, což byl signál pro Patrika, že může začít pojíždět. Letadlo se dalo do pohybu. Nejdříve jelo pomalu, ale pak začalo zrychlovat, neboť pilot přidal plyn úplně až na doraz. Po chvilince drncání byly ve vzduchu. Nabrali kurs k místu setkání. Dnes odpoledne dělají dozor stádu krav, které se budou za chvíli z pastvy vracet. Bylo nádherné počasí – sluníčka svítila a pod letadlem ubíhala hezká krajina plná luk, stromů, keřů různých barev od temné modři až po zlatavou žluť...

Bez dalších příhod doletěli k místu setkání. Po kravičkách však zatím nebylo ani památky a tak započali kroužení, když tu najednou Petra začala ukazovat někam směrem dolů. Patrik se tam podíval a uviděl velikou louku, která byla zvláštní díky rostlinám. Měly nádhernou sytě modrou barvu a přibližně uprostřed bylo menší množství rostlin s barvou světle červenou – taková něžná až laskavá. Zaujalo je to a tak Patrik slétl níž a snažil se letět co nejpomaleji, aby si mohli tuto krásu lépe vychutnat. Uviděli nádherné modré květy, které měly tvary kalichů velikostně nadprůměrných. Naproti tomu červené květy měli tvar i velikost velkých talířů k hlavnímu chodu. Byly úplně rozevřené a u středů naoranžovělé. Nemohli se na to vynadívat a tak Patrik udělal další průlet ještě níž, při kterém tyto krásy i ucítili – naprosto nádherná až omamná vůně, která byla dechberoucí. Když tu jim selhal motor. Prostě vysadil a tak museli dolů a to přímo do náruče těchto nádherných darů přírody. Patrik se snažil, co to šlo, popotáhnout letoun co nejdál, ideálně až za rostliny, což se mu skoro podařilo… Skoro… Kola se přeci jen dotkla země ještě před koncem modrých krásek a do kabiny se dostal pyl společně s dalšími částmi těchto rostlinek. S oběma to divoce zamávalo a pak všechno zčernalo… Nastalo ticho…

Zdálky to pozorovalo mnoho kukadel, jak kravičky, tak honáci, neboť už dorazili na místo setkání právě včas, aby viděli závěr letu i samotný pokus o přistání. Naštěstí jeden starší honák to pole moc dobře znal a tak okamžitě zavolal na své mladší kolegy, kteří se kvapem rozeběhli směrem k havárii, aby se okamžitě vrátili zpátky! „Je to nebezpečné – člověk tam bez masky nesmí vstoupit, jinak už nikdy neodejde!“ řekl velmi významně a pokračoval: „Honzo, vydej se poklusem na letiště a oznam jim, co se právě stalo s tím, že jim řekneš o tom poli! Je to hodně důležité a také aby si vzali masky s kyslíkem!“ „Budu tam coby a dup, šéfe!“ řekl Honza rozhodně a vyrazil tryskem směrem k letišti. Když v tom mu do cesty vstoupila jedna z kravek. Byla to Alžběta. Honza to málem neubrzdil. Dělal co mohl, ale výsledkem bylo, že Alžbětku jakoby něžně „pohladil“ svým tělem. Ta zavrněla blahem a řekla: „Ohohooo, Honzíčku, jsi v pořádku?“ Honák skoro oněměl, ale nakonec ze sebe dostal: „Jo,“ a na to kravku pohladil. Ta opět zavrněla: „Hmmm – jsi sladký, čumáčku… Tak víš co, já Tě tam donesu. Vyskoč na mě a půjdeme. Budeme tam rychleji, protože to tempo, které si nasadil, dlouho nevydržíš. Já sice nejsem tak rychlá, ale za to jsem vytrvalá a navíc si aspoň trošku vylepším figuru,“ a mrkla na něj… „Ty umíš mluvit?“ zeptal se překvapený Honza. „Ne, to se ti jen zdálo,“ odpověděla Bětka co nejvíce vážně, ale dalo to práci. „Aha, tak to jooo,“ zareagoval Honza, ale pak mu to došlo (konečně) a omdlel… „Není to Honza? Je to Honza… Ale je sladký, že holky?!“ řekla něžně Bětka směrem k ostatním kravkám, pak se naklonila nad Honzíčka a něžně ho čumáčkem pohladila po tváři, což zabralo. Otevřel oči a okamžitě vyskočil, páč ten pohled byl pro něj „trošku“ šokující, ale vzápětí, po uklidnění, Bětce poděkoval, poplácal ji něžně, na to se ozvalo další jemné zavrnění a pak na ni vylezl a vydali se společně na cestu k letišti. „Konečně budeme sami,“ řekla si Bětka spíše pro sebe a mrkla na čtenáře - na Tebe ;-)

Patrik otevřel oči, ale neviděl nic kromě žluté a trochu modré barvy. Byl to pyl a zbytky modrých květů, které byly nalepeny na jeho leteckých brýlích. Otřel si je rukavicí a pak se začal smát, neboť uviděl modro-žlutou vílu, která se začala smát také a to ihned poté, co se jejich pohledy setkali. Oba trošku nemotorně vylezli z letadla, které rovněž velmi změnilo barvu. Naštěstí ale vypadalo poměrně v pořádku. Petra začala Patrika čistit od pylu a ten blahem zavrněl, kdykoliv se její ruka přiblížila k jeho kladivu... Ach… „Můžeš mě také utřít, lásko? Ale nezapomeň na mou výbavu v podobě francouzáku a hlavně olejničky,“ mrkla Petra na něj. Patrik na nic nečekal a vrhl se...do práce. Za chvíli se francouzák lesknul novotou a olejnička byla taktéž řádně prošťouchnutá, až nezůstalo ani jedno zrníčko pylu. Petra slastně vzdychla... Patrik byl stále ještě v ráži a tak se vrhl na letadlo se skoro stejnou vervou, jako před chvílí na svou milou, když tu najednou se ozvalo volání: „Pojď sem, lásko, to musíš vidět!“ Patrik okamžitě přiběhl a uviděl nádherné modré kalichy, které byly veliké, opravdu moc veliké – průměr odpovídal malému talířku na dezert. A ta vůně, ta byla omamná a naprosto nádherná. Oběma se z ní trošku zamotala hlava, ale vzápětí jim bylo tak nesmírně krásně po těle i na duši. Jako smyslů zbavení se rozeběhli mezi tuto modrou krásu a smáli se jako děti. Utíkali stále dál, až doběhli mezi červené květy, které byly zblízka ještě větší, než se jim zdálo při průletu. Zastavili se a zhluboka se nadechli, neboť vůně těchto květů přebila vše, co kdy cítili – byla tak, ale tak nádherná, že si člověk přál zabořit hlavu do jednoho z nich a nikdy nepřestat… Najednou se oba začali hlasitě až hurónsky smát… Pak se jim ale podlomila kolena a oba se pomalu sesuli k zemi. Nastal další výbuch smíchu a smáli se tak, že je už všechno bolelo… A pak – smích ustal… Tak rychle a neočekávaně, že to oba překvapilo. „Patriku, je tady krásně. Musíme sem někdy zase přiletět,“ „Ano, lásko, je tady opravdu nádherně, ale teď bychom se měli vrátit k letadlu a zjistit, jestli můžeme odletět,“ odpověděl Patrik a vstal. Ale hned byl zase na zemi a smál se. Petra se na něj dívala, ale vůbec ji to nepřišlo humorné. Vstala také, ale hned byla dole a také se smála… Oba vzápětí pochopili, že nesmí vstát, jinak se budou pořád smát a nebudou se schopni dostat kamkoliv. Patrik navrhl, že by se mohli zkusit proplížit až k těm modrým květinám, tam se už snad postaví a normálně dojdou k letadlu. Petra souhlasila a začali se plazit, ale uvědomili si, že se najednou nemohou pohnout. Nohy je neposlouchaly a ruce už byly také velmi slabé. Velmi pomalu se dokázali chytit jeden druhého, ale více nezvládli. Podívali se do očí a oba v nich viděli děs… Nedostaneme se odsud – proběhla myšlenka a vzápětí byla tma… Usnuli… Tvrdě… Velmi tvrdě...

… Ozvaly se hlasy… Zprvu nebylo rozumět a zněly z velké dálky, ale pomalu sílily. „Jaký mají puls?“ „Pravidelný… Ale Patrikův se teď začíná zrychlovat,“ a na to někdo posvítil Patrikovi přímo do očí. Patrik se vylekal: „To je nebeské světlo? Jsem mrtvý?“ Ozval se smích. „Ale kdepak. Jsi v hangáru. Nebo si myslíš, že takhle vypadá nebe a já jsem Bůh?!“ odpověděl hlas. Patrik pomalu s vypětím sil pootočil hlavu ve směru zvuku a uviděl usměvavou mužskou tvář. „Stefan?!“ „No jasně, kamaráde, kdo jiný?!“, řekl jsem z vesela a plácl jsem Patrika po rameni. Ten se unaveně usmál, ale pak si uvědomil, že nikde nevidí Petru. Podíval se vyděšeně na mne, ale hned jsem ho uklidnil slovy: „Je v pořádku. Probudila se ještě dřív než ty. Odpočívá, ale měli jsme ji dát vědět hned, jak procitneš, takže – voalá – zde ji máš,“ a rozšafným gestem jsem ukázal na Petru, která už stála na druhé straně provizorního lůžka. Patrik k ní otočil hlavu: „Ahoj miláčku,“ a Petra skoro na něj padla. Stále byla velmi slabá… „Miluji Tě, lásko,“ vydechla a oba se trošku nemotorně políbily. „Ještě někdo by vás rád pozdravil. Pojďte sem... Oba dva,“ řekl jsem a poté se ozvaly kroky i kopýtka. „Dovolte mi, abych vám představil dva statečné, díky kterým jsme věděli přesně, kde vás hledat. Tohle je Honza, jeden z honáků a tady ta čtvernohá kráska má jméno Alžběta,“ usmál jsem se na oba příchozí. „I ty lichotníku… Ale já už mám svého čumáčka, Stefane, a navíc, co by tomu řekla Katka?!“ odpověděla a mrkla na mě. Všichni jsme se zasmáli a Honza se začervenal, páč se k němu Bětka něžně hlavou přivinula. Láska nezná hranic... „Děkujeme vám oběma,“ poděkovali „pacienti“ a Patrik ještě dodal: „Je skvělé, že nám tady, na MiLasu, zvířata perfektně nejen rozumí, ale také mluví naší řečí.“ Pokýval jsem souhlasně hlavou a Bětka dodala: „Ano, je to boží, ale stejně pořád nevím, jak je to možné… Jestli je to složením vzduchu, nebo trávy… Anebo je to díky nějaké osobě, co píše tyto příběhy, že Stefane?!“ a mrkla na mě. Zasmál jsem se a v tu chvíli nás všechny pohladily dvě slunce svými teplými paprsky – nový, krásný den započal...

Autor Ondra, 26.01.2023

Přečteno 178x

Tipy 5

Poslední tipující: annanymsová, Stanislav32, mkinka, Alala

Komentáře (6)

Komentujících (3)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

Když se člověk nechá unášet fantazijním světem a opustí okovy norem, jak se co má, je to tak uvolňující :D Líbilo se mi. To barevné pole jsem před sebou viděla jako živé. :)

07.02.2023 13:04:05 | annanymsová

Moc moc děkuji, milá Aničko, za krásná slova :) Vystihla jsi to náramně - přesně tak jsem to myslel. Zkrátka na pohodu a relax :)
Měj se nádherně :)

07.02.2023 15:02:31 | Ondra

Prostě takové protažení fantazie, to je potřeba ;) Heleď, ale víš, že vlastně píšeš sci-fi western jo? :D ... prostě taková planeta aviatických cowboys :)

07.02.2023 15:07:33 | annanymsová

:D Heleď a víš, že jsem věděl?! :D
Úplně s Tebou souhlasím, Aničko :) MiLas je přesně o tom - vypnout a užívat si život jinak - prakticky bezstarostně - a to jak pro samotné aktéry, kteří sem přicestovali ze Země ;) , tak i pro čtenáře :) A hlavně Láska - nádherná plejáda citů i vášně - i ta tam trošku je, byť v tomto příběhu jde o něco jiného - nicméně JE tam a to je hlavní :D

07.02.2023 15:41:14 | Ondra

Krásný příběh Petry a Patrika z planety MiLas - planety plné veselých tajemství.
Těším se na pokračování - doufám, že bude!

27.01.2023 22:52:17 | Alala

Ahoj Alalo :) Moc děkuji za milá slova :) Také doufám, že bude ;)

28.01.2023 00:01:34 | Ondra

Návštěvnost

Políčko ;)

Políčko ;)

Uživatel

» Registrace

» Zapomenuté heslo?

Autoři online (0)