Tenkrát a dnes

Tenkrát a dnes

Tenkrát, jako muž plný života, sledoval jsi kdesi na severském skalisku starého, chřadnoucího tereje.

Choulil se na kraji uzounké římsy, bičován vichrem.

Dlouho, předlouho čelil nepřízni osudu, až se nakonec – náhle – vrhl vstříc řvoucí zpěněné hladině.

Aniž by roztáhl své slábnoucí perutě, zmizel vzápětí v hloubce pod sebou…

Tenkrát, jako muž, plný síly, jsi nechápal.

Dnes sedíš na skalisku života pod bičem vzpomínek ty.

Nejsi terej. Jsi jen muž, tedy to, co z něj zbylo. Nejsi terej, kterého dnes už tolik chápeš.

Tak leť, leť přece!