Kapitola druhá: Ráno

Petr se probudil dřív než obvykle. Ne snad, že by se mu chtělo. Spíš… věděl, že má v domě "něco", co tam včera nebylo.

Nasoukal se do kalhot. Omlouvala je snad jen skutečnost, že byly pracovní. Promnul si oči a šoural se do kuchyně. Kávovar starého typu mu odpověděl hlučným odfouknutím a napěněná pára mu připomněla, že civilizace ještě úplně nezkolabovala.

"Tak kde máš ty boty..." zamumlal si pro sebe a vydal se podívat za chalupu.

Na hrušce viselo listí, trochu rosy a pár zlámaných větví. Ale po botách ani stopa.

Jen v česneku pozdrav z vesmíru, otisk večera.

„Sakra, kruhy v česneku… co bude příště? Pruhy v obilí?“ zasmál se sám sobě.

Nikde nic. Ani podrážka. Jen hrušky, rosa a pochybnosti.

"Tak je to bosorka – bosochodka. Nebo ekoteroristka, co sabotuje ševce," zamumlal.

Ještě než se probudila, položil na židli vedle postele staré tričko. A k němu trenky. A pro jistotu sukni po ex. Jako že… svoboda volby. Sám si nebyl jistý, jestli tím víc pomáhá nebo mate.

Když se Reyla probrala, hleděla na tu sbírku s výrazem etnografky v terénu. Pak si přejela rukou po šatech.

„Tohle má… historky. Tohle tričko bude o pivu. Ta sukně? Nečekala bych, že má vkus. Ale dobře… aspoň má odvahu.“

Reyla vešla do kuchyně. V tričku s dírou a v překvapivě ladící sukni. Zářící, rozcuchaná a celá nějak... nepřítomně přítomná.

"Dáš si kávu?"

"Nemáš zázvor?"

Petr ztuhl. Zázvor? Do kávy? Heslo? Znamení? Pak pochopil. Čaj.

"Zázvor? V lednici mezi křenem a zapomenutým tofu. Ale ráno se pije kafe. To je železná košile každého dne."

"Čaj zahřeje hlouběji."

"Jo, ale kafe probudí i výčitky."

Uvařil čaj. Zázvorový.

"Já jsem Reyla."

"Petr. Včera kuna ve sklepě, dneska ty. Letošek je fakt silný."

"Nemůžu odejít."

Petr se zarazil.

"To chápu. Venku je bláto, slimáci a realita. Ani já často neodcházím."

"Ne. Myslím... vůbec."

"Tak jo. Tohle už není jen ranní krize. Tohle je začátek filmu, ve kterém mi někdo přebývá ve skříni."

Pokusil se nabídnout snídani. Reyla odmítla.

"Nejím nic, co má oči."

"Já zas nic, co mě sleduje z talíře. Vegan?"

"Ne. Jen… vybíravá."

Přikývl. Jako hráč, kterému změnili pravidla během partie.

Seděli. Pára z čaje stoupala jako nedořešené otázky.

To ráno začalo jako běžné. Ale končilo pocitem, že do jednoho domku vešla záhada, zůstala na čaji a oblékla si děravé tričko. A nevypadá, že by se chystala jít domů. A kupodivu… mu to nevadilo.