Kapitola čtvrtá: Domácí záhada a pradávná konvice

Reyla zůstala sama v kuchyni. Petr šel s konví na zahradu — zalévat něco, čemu říkal "brutnák". Působil zaujatě, soustředěně, skoro jako by to byla jeho každodenní meditace.

Reyla mezitím prozkoumávala teritorium. Kuchyň byla sbírkou archeologických vrstev. Na poličce stálo několik hrníčků, z nichž jeden měl nápis "Nešahej mi na kafe" a druhý — s nápisem "Nejlepší táta".

"Ty máš děti?" ukázala Reyla na hrnek.

"Ne… byl ve slevě," pokrčil Petr rameny.

Třetí hrnek voněl po něčem, co vypadalo jako zbytky meduňky, tabáku a nostalgie.

Když Reyla otevřela skříňku pod dřezem, objevila spleť hadic, lahví od octa a jakýsi dávno ztracený ponožkoidní předmět. Narovnala se, obrátila se k dřezu a pronesla pevným hlasem:

"Zahájit tok vody. Teplá varianta."

Chvíli se nic nestalo. Pak se ozval hlas za jejími zády:

"Tady se to dělá ručně," řekl Petr a otočil kohoutkem.

Voda začala téct. Reyla zamrkala.

"Tohle je vážně archaické."

"No… má to své kouzlo. A méně bugů."

"U nás by tohle ovládalo hlasové jádro se sentimentálním filtrem."

"Tady to ovládá chlap, co ví, že když něco kape, tak si to i opraví."

Reyla přikývla. "Tvoje planeta je fakt zvláštní. Ale má své kouzlo."

Reyla si sedla na okraj stolu, ruce složené v klíně. Její pohled sklouzl k oknu, kde se líně protahoval mourek.

"Tahle planeta má… ochlupené alarmy?"

"To je Morice. Alarmuje jen, když mu dojdou granule. Nebo když spadnu ze žebříku."

Reyla přikývla. "To zní sofistikovaně. U nás máme přenos mysli."

Petr se pousmál.

"U nás máme přenos obědů. Říká se tomu dovoz z bistra."

Chvíli bylo ticho, ale takové to příjemné, mezi dvěma, co se ještě nedomluvili na jazyce, ale vědí, že si nějak poradí.

"Tvoje planeta je… zábavně neefektivní," poznamenala Reyla.

"A tvoje zase moc tajemná. Co kdyby sis vymyslela normální krytí, třeba že jsi z Brna?"

"A co by mi to pomohlo?"

"Měli bychom aspoň výmluvu, proč si tak nerozumíme."

"Myslíš jako že Brňáci a zbytek světa?"

"Přesně. Tam to vždycky drhne."

A pak Petr postavil na stůl malou pánev s něčím, co vonělo po cibuli, kmínu a snaze.

"Dnešní menu: experimentální pomazánka na topince. Jistá nejistota, ale potenciál."

Reyla si kousek vzala.

"Chutná to jako... rozhovor. Začátek."

"Díky. To jsem do toho přesně zamíchal."

Za oknem vítr rozechvěl větve hrušně. A Petr si pomyslel Někdy není špatné, když ti někdo cizí přepíše den, otázkou místo odpovědi.