Kapitola dvanáctá: Návod na člověka

Reyla seděla u stolu se starým sešitem, který našla v kredenci mezi pytlíky čaje a návodem na varnou konvici v polštině. Do sešitu si vedla poznámky. Téma: Homo Petrus.

Nadpis první stránky zněl: „Analýza subjektu – samčí typ, střední fáze pozemského cyklu. Lehce špinavé nehty. Pravděpodobně kutil.“

Petr, opřený ve dveřích, ji pozoroval. V ruce hrnek. V očích podezření.

„Děláš si o mně záznamy?“ „Studie. Výzkum. Možná báseň, pokud se to zvrtne.“ „To zní nebezpečně.“ „Jen v případě, že se mi zalíbíš i intelektuálně.“

Reyla se sklonila zpět nad papír. „Pokus o komunikaci č. 47: Jedinec odpovídá vtipem. Pravděpodobně obranný mechanismus. Nebo kulturní zvyk samců. “

Petr si přisedl. „A co tam ještě máš?“

„Sekce: Denní režim. Vzorec káva – 1 až 4 šálky, nepravidelně. Topinkový rituál: téměř náboženský. Reakce na chlad: vrčení. Reakce na dotek: krátké zamrznutí, poté úsměv. Reakce na otázku 'kam jdeš?': zaváhání, pak slovo 'někam'.“

„Aha. Takže komplet, jo?“ „Ještě jsem nezačala s tělesným schématem. Ale kreslím náčrtek. Tady.“

Ukázala mu stránku s načrtnutým tvarem – lehce pokřiveným, s popisky:

• Reproduktor (vtipy, výmluvy)

• Hlavní procesor (zaměřen na kávu a přežití)

• Srdeční jádro (podezřele aktivní)

• Bránice (směje se nevhodně často)

• Nervové porty (výrazně citlivé na doteky, zejména v oblasti zad)

Petr se zasmál. „Tohle je urážlivě přesný.“ „Děkuji. Ještě ti chybí vylučovací jednotka.“

„A máš tam i varování? Třeba: 'V případě rozčilení podat čokoládu a zmizet?'“ „Zatím ne. Ale právě jsi si o něj řekl.“

Reyla dopsala poznámku a zamyslela se.

„Víš, i když si tě takhle mapuju... stejně občas netuším, co uděláš. To mě trochu zneklidňuje.“

Petr se zadíval do jejího zápisu. „A to je přesně ten moment, kdy začíná být člověk člověkem. Když tě zneklidňuje i ve chvíli, kdy má zůstat předvídatelný.“

„To je v rozporu s každým algoritmem.“ „Jo. Ale život většinou není algoritmus. Spíš škrábanec do teorie.“

Reyla se na něj chvíli dívala. Pak přikývla. A do sešitu dopsala:

„Poznámka č. 48: Nejde zmapovat. Ale stojí za to ho zkoumat dál.“

Petr jen dopsal pod to: „Sledovaný subjekt vykazuje známky narušení pozorovatele.“

Vítr zlehka otočil stránku a Morice na ni – pochopitelně – hodil ocas.

Petr zhasínal světla. Reyla už byla v posteli, zachumlaná, s dekou až po nos.

„Půjdeš se mnou?“ zašeptala.

Petr se pousmál, odložil hrnek a řekl jen:

„Vždycky.“