Příběh změny...

Příběh změny...

Příběh změny viděný tichou rybou z oceánu nesmělých sfing a mluvený poloviční rychlostí dětem a jejich chůvám v jediném okamžiku bdění na pestrobarevných základech sna

 

Je ráno,

které přichází jako monolit a přináší všechny odstíny zapomenutých snů, nejčastěji viděných před půlnocí nebo nad ránem v jedné z komnat zámku, postaveného na útesu nad zátokou věčně rozbouřených vod, kterých hukot probouzí vždy jemně a hovoří příběhy ztracených námořníků, co ve snaze žít lepší život odešli na opačný konec planety a umírali v naději, že se jim to povedlo, že nebyl zbytečný jejich každodenní zápas s časem a počasím, které se mění rychleji než rozkvétání první růže, která stála v zahradě a divila se malým dětem a jejich hrám, připomínajícím boj o trůn, na který má usednout mladý král, podobný svému otci ve všem kromě odvahy, protože ji ještě nestihl objevit, když zklamaný obcházel hranice své říše a zapisoval si tajně všechny detaily, které ho okouzlili a kterým připisoval zvláštní význam, ačkoliv netušil, že na tom vlastně nezáleží, a nevěděl, že daleko odsud, hluboko pod mořskou hladinou rozkvetly známé stromy oceánu a šířili kolem sebe omamnou vůni, která otevřela srdce mnohým poutníkům ze severu, co se nebáli vydat na cestu za ztraceným snem, anebo jen vidinou možného štěstí, které může být na dosah a může se rychle změnit na pulzující dech chladné bytosti, jež se sklání před láskou jako před drahokamem, jako se i my často skláníme před strachem z neznáma, neuvědomujíc si křehkou rovnováhu vztahů a příčin, které neutíkají, protože musí soupeřit s časem v návalu vtíravých představ a v návalu nikdy nekončících dějů, připomínajících bránu nového království, stojícího na zdech kdysi slavného národa, který se rozhodl odejít, aby naplnil svůj osud a proroctví, které o něm napsal bezejmenný kronikář, luštící staré spisy a nechápající původ tohoto národa, co přišel náhle z neznámých krajů, kde strmé pohoří střídají vyprahlé pouště, ve kterých jediný den bez vody může znamenat rozsudek smrti, co se plíží jako nenápadný svědek a často mění osud člověka, který z něj nemá strach, protože ji nikdy nepoznal a nikdy neslyšel příběhy o jejích skutcích, někdy přelévající se jako vody v zálivu, chrastící němými vlnami o oblé skály, nahánějící strach mladým opeřencům hlídkujícím v blízkých oblacích a létajících od úsvitu do soumraku za obživou, jako i my máme v patách kilometry, abychom našli chléb anebo něco, co alespoň připomíná štěstí či pocit plnosti, a někdy zacházíme až za horizont uspokojení duše, která usedavě pláče nad naší pýchou sestrojenou z jemných pavučin závisti či sebeklamu, a my neuznáváme nic z toho, co je pro nás dobré, protože kvůli slepotě jsme to neobjevili, hroutíme se jako domečky z karet, padající do letargie a zapomenutí, co přichází někdy navečer, převlečené za krásnou chvíli odněkud ze stratosféry omámení, a neptáme se, co je skutečnost a co pravda, které bychom mohli děkovat za dobrý život jaký nám nabízí, protože nám stačí být vedeni úzkými cestami a úzkými štěrbinami, a nevšímat si rozprostřené světy po stranách, které na nás volají pravým jménem, jaké se ozývá z roklí a kaňonů, které vytvořil čas a byli rozemleté pouštní bouřkou a bičované občasnými lijáky, přicházejícími z neznámých světů, ve kterých živé bytosti a příroda tvoří jednotu, a vycházejí si navzájem vstříc, protože poznají příčinu života a nikdy nechtěli být od něho odděleni, ale chovali se přátelsky a statečně, když nastali dny střádání, které se zvyknou ovíjet jak zlověstný had a sípět na okolí své děsivé vyhrůžky, ale ty musejí být v každém světě uhašené větrem změny, větrem vzdoru, větrem lásky, větrem pochopení, větrem radosti, větrem nehynoucí oběti, větrem snažení, větrem záchrany a větrem moudrosti, který přelétá každým krajem, každou myšlenkou a každým snem, a neusíná, ale učí jak nebýt uvnitř, ale venku, kde se dají najít poklady ducha, ležící na strmých úbočích i pod hladinami dravých řek, co tečou odnepaměti zelenou krajinou tak šťastnou, že se léty mění na rajskou zahradu plnou šťavnatých plodů, ležících hned vedle cesty a nabízejících se kolemjdoucím poutníkům, aby zahnali jejich hlad a připravili je na cestu po světě plném zázraků, kde všechno je skutečné a všechno má svou cenu v začínajících přílivech a odlivech laskání duše.

Autor Dušan Láznička, 26.10.2025
Přečteno 16x
Tipy 6
Poslední tipující: Psavec, mkinka, cappuccinogirl, Červenovlaska
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Tohle dílo je příliv jedný jediný věty. A to mě fascinuje. Nejdřív jsem to dojela až do konce, abych se ujistila, že je to skutečně tak a pak jsem si to dala ještě jednou, abych se soustředila na obsah... Takže dnes jsem si tvý řádky užila nadvakrát*

26.10.2025 20:28:26 | cappuccinogirl

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel