Dcera čtyř živlů

Prolog

Valerie

Čas je věc, která má možnost plynout miliony různými způsoby. Váš život je odrazem toho, jak jste se rozhodnuli a kdy se to odehrálo. Jedno z mých rozhodnutí mě dostalo až sem. Na místo, kde se nedá žít ani zemřít. Nestárnete. Stáváte se věcí, která může jen přemýšlet a snít o životě, který byste mohli prožít na miliony jiných způsobů. Mé přemýšlení mě dostalo až na úplný začátek všeho. Vzpomněla jsem si tím na dívku, kterou jsem hodně dávno byla. Tou dívkou bych mohla být i teď. Stačilo by věci jen udělat jinak.

Čas je řeka, co plynout může.
Miliony cest, co srdce táhne.

Život je zrcadlo, co odráží volby.
Jak jsme se rozhodli, tak se život zúží.

Jedno rozhodnutí, co mě sem táhlo.
Na místo, kde nestárnu, jen sním,
v myšlenkách bloudím.

Mé úvahy vedou zpět, tam kde vše začalo.
Vzpomínám na to, co v duši mi zbylo.

Kde je ta dívka, co o moci snila?
Kde jsou její touhy, pro které do noci snila?
Ve svém jádru táhnu příběh, který skrývá
Co osud nám říká.


Je pravda že minulost nezměníme?
Své chyby už neobalamutíme.
Hlava mě táhne dopředu, ale srdce to drží pevně
a vzdát se toho co bylo nechce.
Minulost nezměníš, tak proč se pořád tak snažíš?

Něco mě nenechá zapomenout. Ta část mě, je uvízlá pod temnotou.
Mám tu zůstat v minulosti anebo jít vstříc budoucnosti?