Model průseru

Model průseru

Anotace: taková úvaha nad článkem autora z BL. V jistém smyslu pokračování témat propagandy a vnímání politiky veřejností. Vnímání zpráv a médií.

Co se musí stát, aby z toho byl pořádnej průser?

Úvod:
Někdy vám všechno souvisí se vším. Blisty čtu docela rád, a dodal bych, že mají názor - a že s tím často souhlasím. Přijde mi, že jsou možná pro většinového čecha nečitelné. :)
Rozebírám, velice neobratně některé části článku B. Kartouse. Šlo mi trochu o to, mu udělat reklamu, trochu o to, si říct jak moc se v něm vůbec orientuju. Možná i o dozvědět se, co si o článku myslíte - pokud ho budete číst. Moje teorie můžete klidně nechat stranou.
Na jednu stranu čekám ignoraci- to nepotěší. A na druhé straně zcela odlišné názory- ty taky nepotěší, ale jsou (možná) mnohem přínosnější. :) Můj název úvahy je možná zavádějící, ale v asociacích myšlenek se nějak zkrátka narodil.

Mezi námi si říkám, že úvaha je vlastně taky ukázka "digitalizovaného rozpadu vztahu mezi hegemonním a oficiálním diskursem."

A možná je to též ukázka mého nepochopení autorova sdělení. Chce tím říct, že obyčejní češi nevěří televizi Nova a víc věří tomu, co jim přijde na FB nebo do mailu ... či na mysl na literu?


Digitalizovaný rozpad vztahu mezi hegemonním a oficiálním diskursem
Pravda zvítězí vždy, záleží jen která...

- See more at: http://blisty.cz/art/82725.html#sthash.gL2sMbyU.dpuf

"Lidé se bojí. To je nejčastější zdůvodnění toho, proč společnosti Visegradu v drtivé většině zastávají odtažité, izolacionistické postoje a oživují defenzivní nacionalismus. Mají existenční starosti, mají strach ze světa, který se mění příliš rychle, než aby se v něm stačili zorientovat. Nepřijde nikdo, kdo by jim skutečnost vysvětlil, dal jim odpověď na otázky, které je trápí, a tak prostě důvěřují populistům a podléhají vlivu perverzních médií a sociálních sítí. Ano, to je část skutečnosti, ale nelze tím vysvětlit vše. Nelze tím vysvětlit otevřenou nenávist, která dělá z domnělých obětí agresory srocující se k rituálu digitálního mobbingu."

V podstatě s tím souhlasím. Pletu se?

"Nejen společnosti Visegradu. Socioložka Lisa Mckenzie z London School of Economy publikovala na Guardianu článek, v němž tytéž tendence odhaluje u britské dělnické třídy. Nahromaděná, dlouhodobá nespokojenost, rostoucí existenční obavy a s tím spojená zvyšující se nedůvěra v politickou reprezentaci reziduují v potřebu vyjádřit odpor. Ztělesněním je Brexit."

O tomhle jsem neměl ani páru a i když jsem BREXIT zaznamenal, je to pro mě docela novinka. Ta interpretace Brexitu - nemám šanci ji ověřit.

"Sociálními sítěmi roztříštěný diskurs rozbíjí hegemonii a zároveň umožňuje vytvořit si svůj vlastní svět, v němž nejsme rušeni nějakými nežádoucími vlivy, které by ho mohly zpochybnit. "

Tak tohle téma se rozšířilo v jistém smyslu jako virální video. Jednak to naráží na to, že blbec často ani neví, že je blbec. (Dunning Kruger efekt se tomu tuším říká). Ale ještě víc bych to nazval tak, že někteří lidé neradi přichází o své ideály, přesvědčení. (Myslím, že se tomu říká konfirmační zkreslení, confirmation bias- a tady je tuším úplně jedno, jak moc jste chytří.)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Konfirma%C4%8Dn%C3%AD_zkreslen%C3%AD

Volné asociační zamyšlení:

první teze (nikoli pravda!): klasická (velká média) jsou zmanipulovaná a jediná pravda je ve světě alternativních médií, která... jsou opravdu nezávislí.

druhá teze (nikoliv pravda!): klasická (velká média) šíří relativně dobré zpravodajství, zatímo malá média jsou mnohem častěji pod vlivem zájmových skupin, zejména ruské propagandy.

třetí teze (totální nedůvěra): lžou úplně všichni a nemá cenu cokoliv číst.

čtvrtá teze (skepse či ideální postoj?): je potřeba nad informacemi stále přemýšlet. Od koho jsou, pro koho jsou. Co tím může sledovat. A prakticky kdo toho, co to napsal platí. To platí jak pro klasická tak pro malá média.
Bohužel výsledkem tohoto přístupu je často věta: já vlastně nevím. Případně: podle zdrojů X,Y je dobré A. Podle zdroje Z je dobré opak A. A to ještě silně zjednodušuji situaci. Vyžaduje to jak čas, tak úsilí...

komentář:
Osobně mám vůbec problém se zorientovat v tom, co je pravda a co ne. Nicméně to co, tu autor píše mě jakž takž dává smysl. Tj. autor vlastně nejen, že vychází z toho, že zná pravdu, ale současně vidí, že spousta jiných lidí je pokrk ve svých iluzích a interpretacích. A děsí se, kam to může dojít.
(to je mnohem víc znalostí a přesvědčení, než mám já, aspoň pokud se zrovna tvářím skepticky.)

rekapituluji:

Situace je složitá. Jediný, kdo informuje jsou média. Ten kdo nerozumí jsou lidé. A nenávist či nacionalismus-  to jsme přece taky zažili (minimálně v Německu před 60 lety, ale spíš i jinde...) . Je to lidská reakce.
...Pokud se ovšem problém neukočíruje, může končit dost tragicky. Jinými slovy, když je strach a úzkost logicky roste i agresivita. Nenávist vede k agresivitě např. k menšinám a nakonec k válce. Asi ne vždy, ale takto přeci lidstvo léta řeší problémy.
Ne všechna frustrace v lidech se ale musí projevit jako válka a nebo v mírné formě jako šibenice na demonstracích. Ta "pokojnější" cesta může být např. v domácím násilí, zneužívání léků, potřeba unikat např. do virtuálního světa. ( o tom vím nejvíc :-)) Ale třeba i tím, že sem tam něco napíšete.

Tj. nemyslím si, že by politická situace nutně musela skončit válkou jedněch proti druhým, ale přijde mi, že si lidé neuvědomují (z větší části), že to tak může skončit. Někteří proti tomu snad už i bojují.
Co si kladu za otázku: kde se ten strach vlastně bere? Je to skutečně jen tím, že světu nerozumíme. Nebo se opravdu máme tak špatně?
Jde to vůbec zodpovědět? Je strach v tomto pojetí věcí iracionální či racionální?

Zkusím mírnou introspekci - čeho jsem se tak bál v posledních letech - (a to píšu jen o mediálním strachu). A že se bojím dost. Teroristi- antrax, zejména po 11. září. Nemá ten Saddám jaderné zbraně, nemohl by je použít? Když jsem byl ještě mladší, tak si strach vůbec nepamatuju - v těchto záležitostech. Pak řekněme různé nemoci: epidemie čehokoliv (BSE, chřipky, SARS,...). Spíš než strach, tak naštvání jistě pramení z domácí korupce a celkové vize politiky v ČR.
Nemalý strach je rovněž jaderná válka USA-Rusko. Sem by šlo zařadit i radar v Brdech. A tady jsem byl asi nejvíc ovlivněn B. Russellem - jaderné zbraně a válka mi byly sami o sobě vcelku lhostejné - osobně se angažoval tuším v padesátých letech, kdy to nejspíš bylo horší, ale zase těch zbraní nebylo tolik.
...Ukrajinské události (to časově hodně skáču) taky klidu nepřidaly - "jak může být válka tak blízko??". (ale čím míň se o nich mluví, tím míň se bojím). V poslední době uprchlíci- ale to nevnímám jako strach, což je možná paradoxní. Naopak lidsky ten strach mám- řekněme až xenofobní, když např. cestuju metrem a sedím s výrazně jinou národností. Toto ale snad ani nepřičítám médiím, to považuju spíš za součást povahy.
Zapomněl jsem na hypotéční krizi, strach z kolapsu čehosi v kapitalismu. "Nebude práce apod "...
(je to asi tak prosté jako že máte dům a peníze na účtě a je dobře. Pak máte dům ale nemáte peníze na účtě. Jsou pryč. To není výklad hypotéční krize, ale pokus o zjednodušené chápání finančních trhů. :)

Tj. nemůžu říct, že bych nechápal, co to ten strach je. A dodávám... asi je živen médii. I když jim to nedá příliš práce ho vytvořit...

Když se zase vrátím k analýze autora...
úplně jsem nevstřebal to, jestli změna mediálního prostoru ovlivňuje lidi. Tedy v tom smyslu, že už není jedna velká pravda médií. Ale tříšť toho, co lidé objeví "po těch internetech", jestli má až takový vliv na jejich sklony ke strachu či nacionalismu.


Autor ewon, 23.06.2016
Přečteno 443x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter