Podzim

Anotace: První subjektivní popis v mém životě.

Horké slunečné léto přešlo ke svému zaslouženému odpočinku a moc do rukou převzal chladný podzim. Tváře vyhřáté od srpnových paprsků jsou teď hrubě bičovány nemilosrdným větrem. Slabé slunce, potřebující nabrat sílu, již brzy dává větší prostor tmavému zbarvení oblohy, posázené drobnými perlami a obřím křišťálem.  Jako pexeso si spojujeme podzim s plačícími mraky a marně se snažíme ubránit tvrdému bojovníkovi chladu.

Ale pokud navlékneme silný kus látky plný peří a obličej se zračícími se předsudky vymodelujeme do úsměvu, nemusíme býti obětí tohoto nemilovaného ročního období. Kráčejme tiše jako ranní mlha okolo polí a rybníka. Nebojme se nadechnout chladného vzduchu, který nám v nose zabodává tisíce malých jehliček. Vzhlédněme k nekonečnu plačícímu pro odchod léta. Malé slzičky slétávají volným pádem z čerstvě naducaných mraků, vypadající spíše jako rozlité obří nádoby šedých barev, tisknoucí se k sobě jako zamilovaný pár.

Ptáci už schovali své zpěvníky pod navlhlá křídla a hudební nástroje nechávají zavřené. To snad proto, aby se znovu na jaře mohli ukázat v celé své kráse všem, kteří si přijdou poslechnout jejich zpěv. Houby mají v lese schůzku pod břízkou maskovanou jako tygr a s úsměvem si hoví na mechové postýlce. Tedy jen do doby, než je nějaký bezcitný milovník jídla odtrhne od diskuze o kvalitě jehličí a nevloží je do proutěného vězení. Stromy s veselou písničkou chrastění odevzdávají své půjčené zelené kabáty. Jsou již pěkně zašpiněné a jsou samá žlutá a rudá skvrna.

Již zanedlouho se však podzim bude muset své moci vzdáti a velení se s radostí ujme blátivá zima. Nebo snad sněhová? To už je jen na náladě paní Zimy. Zatím však obdivujme podzim jako obraz, za jehož obhlídku se platit nemusí. Leda bychom platili posmrkanými kapesníky a vypitými čaji. Ale teď už ho necháme jen konat jeho práci.