Baboletní

Slunce se nesměle vykutálelo zpoza mraků a snažilo se ze všech svých sil ještě dělat léto. Stromy byly obtěžkané nadměrnou úrodou a větve se ohýbaly pod její tíhou až k zemi. Listí, které bylo znavené horkým létem pomalu vzdávalo svůj pobyt na větvích a sem tam nějaký list již svůj boj vzdal. Rána byla chladná a mlhavá, nad lesy se tvořil houbotvorný opar. Pomalými kroky přicházel podzim. Zeleň se už nemohla dočkat svého zimního odpočinku. Koně začali být chundelatí, jak kdyby měla další den udeřit arktická zima. Byly to poklidné časy, protkané chmýřím babího léta. Doufáním v mírnou zimu.