Hory stříbrných penízků - Hochschwab

Pohoří se zvedá z hlubokých údolí sítí skalnatých roklí a vysokých stěn horských rozsoch a vedlejších plošin - plató, až se vydrápe na vrcholovou parovinu hlavního hřebene. Ta v těch dvoutisícových výšinách mírně se vlní, zelené traviny krátkostébelnaté a ostré na dotek přecházejí do nazlátlých koberců připomínajících Jižní Velebit. Konkávní tvary (prohnuté dovnitř, deprese) působí z dálky jako pocukrované, konvexní (vypouklé) zase jako bílé svraštělé marshmallowny. V divokých závrtech a propadlinách lze mezi skalisky najít od skal odtávající sníh klidně z předešlých zim.

Dryádka osmiplátečná je zdejší květinka která právě svým stříbrným leskem odkvetlého chmýří proti nízkému slunci se jeví snad jako rozházené penízky na zlatých bochnících terasovitých drnů ostrých lístečků a krátkých stébel a chmýří neseného větrem. Výhledy k severu zejména na Ötscher, Hochstadl, Dürrenstein, Bärenleitenkogel a mnoho dalších. Za soumraku či kuropění pak nesčetné pastelové tóny mnoha obzorů na všechny strany. Pusté hory skal a trav. Slunce může neskutečně pálit tak, že lehce spálí i krk, který byl poslední tři letní měsíce v kuse venku od Rujány po Dalmácii. Na severu pak plató spadá kolmými stěnami do útrob země a u pat těch velikánů řícené klíny sutě zpodobněné sněhovým polím… a tak budu do konce života vzpomínat na ty dny odkvetlých dryádek. Jedna z mála květin, která po odkvětu teprve přichází pod nebe ve své pravé kráse. Byly to snad zahrady edenské a mně bylo dopřáno v nich ten večer strávit? Ví Bůh...

Ve svazích jednoho ze skalních kořenů tohoto horského systému je i hora bílých skal Frauenmauer: Pohádkové kraví údolí. Zvonce, hvězdy, kozorožci, blátivé otisky kopyt, úzké pěšiny ve svahu a bílé skalní stěny. A ta jeskyně? Obrovské síně z kamene jako čisté dílo přírody. Dvanáct a půl minuty mi trval pomalý poklus těmito kamennými chodbami od jednoho východního vchodu k západnímu. A stejně tolik minut i nazpět, možná o něco trochu déle, jelikož se více stoupá...