Ležící dívka

Anotace: Obraz vrytý do paměti neskrytě špatně zamilovaného

V místnosti bylo příjemné přítmí, které jakoby podtrhovala omamná vůně čajů a kouře z dýmek. Ona ležela na zádech, já na boku otočený k ní. Mezi námi byl jen malý stolek a tak jsem si mohl prohlédnout její nedbale ležící tělo v plné kráse. Můj pohled jel prvně po jejich krásných nohách. I když je teď zakrývaly modré džiny a teplé ponožky, věděl jsem z doby kdy jsem jí vídal v šatech, jak krásné nohy má. Dlouhé, elegantní ženské nožky s oblými lýtky a roztomilými chodidly. Jel jsem očima nahoru po jejich stehnech s představou, jaké to asi je ji po nich hladit. Jel jsem výš přes útlý pas a boky. Stále na ní šlo vidět, jak příliš vychrtlá kdysi musela být, ale nyní se už její boky podobaly bokům ženy a moji mysl tentokrát nadchla idea je za ni chytit. Avšak oči jely dál. Došel jsem k její hrudi. Pod šedým trikem neskrytě šla vidět její prsa, které se vlivem přitažlivosti lehce rozjela do stran, což značilo o jejich plnosti. O jak jsem ji v ten moment chtěl svléknout. Jel jsem dál. Krk, ten její krásný bílý, ladný krček. V ten moment jsem myslel na líbání, na to jak by na něm vyskákaly hrbolky husí kůže po dotycích mých rtů. Její hlava ležela na polštáři, tmavě rudé vlasy na mikádo rozprostřené kolem ni. Nikdy nevypadal tak krásně, tak nenuceně. Rty se pohybovaly zatímco mi vyprávěla o metafyzičnu a její rty, lehce popraskané suchem mi přišly jako to nejlahodnější co bych mohl okusit. Oči se jí třpytily, zvlhčené od slziček. Nemohl jsem se vynadívat a jel jsem si celou tuto nádhernou galerii ženské krásy ještě jednou. Tentokrát, když jsem došel k očím, zjistil jsem že se i on dívá na mne. Asi jsem zčervenal, protože se usmála a zase se podívala na strop a povídala dál. V tom úsměvu bylo pro mne tolik skryto, že se k němu vracím neustále a rozmýšlím, co z něj můžu ještě vyčíst. Tento obraz kéž se mi nikdy neztratí z mysli.