Signál: Selhání

Timothy seděl u baru a dopíjel poslední doušek Importovaného rumu ze země, měl ještě asi tři čtvrtě hodiny než se otevřou brány k nástupu a bar byl blízko stanice gravitačniho vlaku a tak nikam nespěchal. Ještě na Europě nikdy nebyl ale nová pracovní zakázka pro firmu Gravital vypadala dobře, s nadřízeným si víceméně sednul už pri video pohovorech. Práce byla asi o 150 procent lépe placená než jeho dosavadní, zdálo se že nebude potřebovat ani polovinu svojí kvalifikace a to mu vlastně úplně vyhovovalo, nikdy nebyl moc ambiciózní. Zaměstnání bral vždycky jenom jako prostředek pro získávání peněz na svoje koníčky. Bar byl útulný, barové stoličky pohodlné a samotný bar byl vyroben ze syntetického dřeva téměř nerozpoznatelného od pravého. Jediný důvod proč Tim věděl, že to není pravé dřevo ze Země byl, že to by si tu nikdo nemohl dovolit. Kolem vládl odpolední ruch, místní i přestupující se mísili v barech a obchodech a na širokých chodbách přestupní stanice pro oblast Jupitera. Stanice se necházela víceméně na opačné straně sluneční soustavy než Jupiter a právě proto byla ideálním místem odkud za použití gravitačního praku spadnout k Jupiteru. Byla v dokonale propočítaném úhlu vůči planetě, ze kterého byl manévr nejrychlejší a zárověň nejvíc efektivní, o to šlo samozřejmě nejvíc. Většina významnějších těles ve sluneční soustavě už měla svoji stanici a několik dalších je ve výstavbě, ta pro Eros by dokonce měla začít fungovat už letos. Stavba stanic byla nesmírně technicky a finančně náročné ale Gravital měl jak zdroje, tak kvalitní inženýry. Měli vlastně všechno. Díky vývoji hromadné dopravy která otevřela sluneční soustavu obyčejným lidem byla firma Gravital s velkým náskokem nejbohatší firmou v historii lidstva. Před příchodem gravitačních vlaků, jak se jim nesprávně říká, měl člověk bez milionů dolarů na lístek fúzní přepravní lodí s trvalým tahem šanci se po sluneční soustavě někam dostat jedině tak, že naskočil na nějakou těžařškou loď a počkal pár měsíců až let, než se dostane do své destinace. Vlaky všechno změnily. Tim se nenáviděl za to že jim i sám v hlavě říká vlaky ale bylo to prostě až moc zažité, říkal to každý a i když to s principem teoretického gravitačního vlaku skrz planetu mělo jen málo společného, kdysi to nějaký samozvaný popularizátor takhle nazval v televizi a lidi se toho chytili. Z kouta baru se ozval hlasitý smích a když se Tim otočil, viděl partu puberťáků jak se vznáší u stropu. Vypínat magnetické boty bylo v baru a ve většině prostor na stanici zakázáno, ale jako většina pravidel je i tohle při aplikaci bráno spíše jako důrazné doporučení. Dokud děti nikoho neotravují, nikdo si jich nebude všímat ani u stropu pokud se nechystá nějaký manévr a to nebylo na stanici jako tahle skoro nikdy. Tim přemýšlel že si objedná ještě jeden rum, pády do gravitační studny slunce mu nikdy nedělaly moc dobře na žaludek ale alkohol to paradoxně zlepšoval, a tady mají vážně dobrý rum.. Jako by mu četl myšlenky, přes bar se naklonil androidí barman s displejem tam kde má být obličej, sebral prázdnou sklenku a až podežele lidsky se Tima zeptal obočím, jestli si dá další, TIm odevzdaně přikývl.

Do otevření bran zbývalo slabých dvacet minut a tak Tim zaplatil a pomalu se začal šourat na místo. Byl lehce přiopilý ale spíš jen tak že mu realita kolem něj přišla trochu zábavnější, ne tak že by se motal nebo špatně artikuloval, prostě si jen trochu zlepšil náladu a otupil smysly. Chodby stanice byly široké a měkce osvětlené led panely na stropě, všude po stěnách byly v rozestupech rozmístěné úchyty pro pohyb v nulové gravitaci ale nikdo je nepoužíval, všichni spořádaně chodili po podlaze jak nařizovala etiketa. Tim si pomyslel že většina lidí už v magnetických botách chodí tak přirozeně, že necvičenému oku by jejich chůze neprozradila že jsou v oblasti nízké nebo nulové gravitace. Samotné boty od dob prvních modelů také ušly ve vývoji dlouhou cestu. Tim se pro sebe zasmál té slovní hříčce.

Když dorazil na místo, u brány 8 už byla slušná fronta, možná tak sto padesát lidí. Tim zoufale vytáhl svůj lístek z kapsy a bolestivě se ujistil, že brána 8 je skutečně ta jeho, za ten poslední rum zaplatí očividně ještě jednou, postavil se tedy na konec fronty, vytáhl si svůj telefon a začal ještě naposledy projíždět místní síť, než se od ní odřízne, nebo alespoň vzdálí na světelné minuty od ní. Hlavně zdejší astronomická společnost právě díky nové soustavě sond rozmístěných na pečlivě vybraných místech v Kuiperově pásu sbírá data o gravitačních vlnách na měřítku jaké ještě nikdo nikdy předtím nezměřil a vydávají každou chvíli nové poznatky. Bude mu chybět být ve středu toho dění. Ale Europa bude mít určitě taky nějakou amatérskou astronomickou komunitu do které by se mohl přidat a když ne, vždycky může pozorovat sám. Ne že by s jeho vybavením mohl ještě někdy něco objevit, ačkoli ve vakuu se i dalekohled z pozemské hračkárny stává velmi mocným nástrojem, ale profesionální observatoře po celé sluneční soustavě sledují každy srupeň oblohy 24 hodin denně. To mu ale nikdy nebránilo užít si výhled. Tim se začetl do posledního článku o gravitačních vlnách a nevšiml si že se fronta před ním už výrazně pohnula, ze zamyšlění ho probralo až odkašlání ženy za ním, omluvil se a pokračoval dopředu. V tom si všiml že k němu míří pracovník namátkové kontroly a uvědomil si, že bude zdržen ještě víc. odevzdaně si vydechl a přál si aby si mohl objednat další rum.

--------------------------------------------------------

Kontrolní místnost byla jen další fronta, jen se hýbala pomaleji. Tim už to ale víceméně ignoroval, periodicky vytahoval telefon z kapsy a kontroloval čas a zprávy rozhlížel se po místnosti, připravil si všechny doklady a pracovní smlouvu pro kontrolu a už jen tupě čekal. Byl už skoro na řadě když před sebou slyšel unaveného Kontrolora říkat "Potřebuji vaše celé rodné jméno pro ověření hlasem pane" Druhý chlapík si odevzdaně vydechl a řekl "Truth Only Teller". Tim nemohl dělat nic, vlastně ani nepostřehl že se začal smát, další věc kterou věděl bylo že se opíral o zábradlí vedle sebe a držel se za břicho v naprostém záchvatu smíchu. Tim měl vždycky trochu specifický smysl pro humor a často ho zrazoval v ty nejnevhodnější chvíle, ale většinou se jen uchechtl, teď se tady řehtal jako imbecil a sám věděl jak strašně trapné a nevhodné to je, ale snad díky alkoholu, přišlo mu to ještě vtipnější. Když asi po patnácti sekundách popadl dech, viděl jak před ním stojí Truth Only Teller. To byl mimochodem obr. Měl určitě alespoň dva metry, široká ramena a holou lebku, s rozšířenými nozdrami a trochu vystřízlivěl, okamžitě zvedl ruce v univerzálním gestu kapitulace a řekl ještě se slzami v očích a třesoucí se doznívajícím smíchem "Hrozně se omlouvám, jsem idiot, vážně, nemyslím tím nic špatnýho, trochu jsem se před odletem napil protože jsem nervózní a humor mě zradil v nejhorší chvíli, omlouvám se, nezlobte se prosím" Obr se napřímil a trochu mu klesla ramena " Hele já chápu že mám vážně debilní jméno, ale vysmívat se mi nikdo do očí nebude" " Jo samozřejmě, rozumím, já nechtěl vážně, prostě to byl reflex, ještě jednou se omlouvám, jsem Timothy - Tim" Obr se uklidnil a pevně Timovi stiskl ruku "říkej mi Trey", "Fajn, Treyi, až se dostaneme z tohohle pekla a projdeme kontrolou dutin, můžu ti na palubě koupit jako omluvu drink?" "my jdeme na kontolu dutin?" Zhrozil se Trey, Tim se začal znovu smát.

Počáteční manévr se podařil výborně a Tim byl rád že mají pro tenhle let zkušeného pilota. Být pilotem gravitačního vlaku nebyla nijak těžká profese, stejně ale Timův žaludek vždycky poznal nováčka. Když se konečně mohli odpoutat a začínala se objevovat gravitace z pádu, přesunuli se k baru a Tim objednal dva rumy. "Já rum nepiju, dám si vodku" řekl Trey, "Tak dva rumy a vodku" objednal znovu Tim a svalil se na barovou stoličky tak jak mu to jen mikrogravitace dovolovala, Trey jen zvedl obočí ale spíš pobaveně než znepokojeně, taky se posadil a řekl " Víte co? Dejte mi tu vodku taky dvojitou", android na ně chápavě zamrkal a začal připravovat sáčky s nápoji do nízké gravitace. "Pamatuješ když tyhle věci mluvily? Přišlo mi že nějak zlenivěly" řekl Tim " Vlastně je tak začali dělat záměrně" Odpověděl Trey, "Lidi se vždycky ožerou a začnou se svěřovat a jelikož je to robot, nemůže člověka poslat do prdele a musí ho poslouchat dokud mluví, zákony robotiky nevochčiješ, no a tak je začali dělat němý s těma výmluvnýma očima, člověk nemá takovou chuť se mu svěřovat o svojí bejvalce když na něj jen přiblble mrká", "To jsem netušil, myslel jsem že je to prostě přestalo bavit" řekl Tim.

Barman se otočil s drinky a položil je na bar, malé kovové destičky na spodní straně pytlíků se s kovovým cvaknutím magneticky přichytily k baru. Trey a Tim je zvedli a "přiťukli" si sáčky o sebe, Tim potom celý sáček vymáčkl do úst, oklepal se a praštil sáčkem o bar až se na pár vteřin vznesl nad stoličku, Trey jen pobaveně usrkával a trochu se šklebil, neměli tu zdaleka tak dobrou vodku na Enceladu v jeho oblíbeném baru.

"Takže, proč vlastně letíš k Jupiteru?" Zeptal se Tim když mávl na barmana dvěma prsty, barman zamrkal a zmizel. "Letím na Europu, moje setra se vdává" poznamenal suše Trey "Nekecej, takže z Vlaku přestupuješ na Truth? Já taky! To je bezva" V tom si Tim připomněl moment svého seznámení s Treyem a posílený dvěma dvojitými rumy, rozchechtal se znovu jako idiot. Trey už to bral s rezervou protože viděl že tenhle člověk se očividně neumí ovládat a když se trochu napije tak mluví dřív než přemýšlí. " Jo tam přestupuju" poznamenal Trey tím nejotrávenějším tónem na který se zmohl " Nechceš toho už nechat?". "Jasně promiň, ovládl se Tim, to je ale blbá nahoda se jménem toho transportu co?, Ale řekni mi a neuraz se prosím, kdo ti sakra dal takhle pitomý jméno?" "Můj táta, Jack Teller, byl trochu romantik" "Jo to je vidět" uchechtl se zase Tim "už končím neboj" "Díky, celej život to jméno nesnáším, táta si ve svý velkoduchosti neuvědomil že budu normální člověk co bude žít normální život, ne spasitel lidstva" "Jo, zasmál se Tim, a co vlastně děláš, když nezachraňuješ druhy?" "Jsem malíř" " Fakt? Nepřijdeš mi jako umělec" " Nejsem umělec, maluju byty" odvětil Trey, " Co děláš ty? Proč Letíš na Europu? "Nová práce. Jsem analytik, vlastně budu pracovat přímo pro Gravital, nastupuju hned po příletu." "Pro samotného Ďábla? Sakra to musíš bejt dost chytrej co?" Zeptal se Trey "Nepřijdu si tak, ale je pravda že mi spousta lidí připadá jako pitomci" "Na to nemusíš bejt chytrej, to připadá i mně" Zasmál se Trey a Tim se přidal.

"Víš" řekl Trey, "Nikdy jsem vlastně pořádně nepochopil jak to děláme, padáme si tady po sluneční soustavě, tváříme se že je to úplně normální". Trey upil rumu a podíval se zkoumavě na Treye "Ty nerozuíš technologii letu? Hustí to do nás přece už na základní škole, materiál pláště má obrovskou kapacitu a aktivně se chladí z druhý strany a teplo..." " ..se převádí na elektřinu, já vím. Tohle chápu" řekl Trey, "Co mi uniká je to, jak to sakra můžeme dělat? Jsme jako lidi vážně šílenej druh.". Tim se jen zasmál, zvedl sklenici a obrátil do sebe zbytek rumu a zamyšleně se odmlčel, něco na té myšlence bylo, a teď když seděl v lodi padající ke slunci aby na těsné, přesně propočítané průletové trajektorii kolem něj aby vyletěl nesmírnou rychlostí přímo směrem k Jupiteru, zdálo se to vážně trošku jako šílenství. Jasně, průlet bude trvat jen pár minut a je to ověřená technologie, denně probíhají desítky pádů a vzestupů ke slunci a od něj, Timova opilá mysl se však po té Treyově poznámce nedokázala nějak upokojit. Tim totiž věděl co všechno se může pokazit a to že se to neděje neznamená, že nemůže.

--------------------------------------------------------

Tima probudila rána magnetu o bar a Treyovo zvolání "Další!". Nevšiml si, že usnul na baru, musel se opít víc než plánoval, motal se mu pohled a třeštila mu hlava. Jak dlouho spal? Nevzpomínal si. Levný lodmí rum jako by ho ve spánku nakopl zezadu do hlavy a nevěděl, jestli nevolnost přejde až se napřímí a nebo se zhorší, zkusil to. Kupodivu se mu trochu projasnil pohled a pocit zvracení odešel, místo něj si začal uvědomovat něco jiného. Hluk. V místnosti byl strašný halas, lidé se hlasitě a vzrušeně bavili, na nástěnné orazovce baru nahlas vykládal hlasatel zpráv. Tim se napil ze sklenice vody, kterou robotický barman prozíravě připravil zatímco si zdřímnul "skvělej chlapík", pomyslel si.

Pomalu se mu vracely smysly a souvislosti mezi nimi, všiml si že Trey pořád stojí vedle něj opřený o bar a bez přerušení očního kontaktu s obrazovkou do sebe hází dalšího panáka vodky. "Pomalu kovboji, chceš dopadnout jako já?" zeptal se provokativně a nakřáplým hlasem Tim. Při jeho prvním slově sebou Trey trhnul jako by se probral a podíval se na něj "Sakra, přesně o to se snažím", řekl s natolik znepokojeným výrazem, že z Tima spadl další kousek opilosti. Pocítil najednou tíživou atmosféru místnosti, slyšel že vzrušené rozhovory lidí kolem nejsou nadšené, jsou znepokojené, vyděšené. Rozhlédl se kolem sebe, viděl ženu s rozšířenýma očima jak na lavici pro cestující konejší asi osmileté plačící dítě, starého muže, který nahlas odříkával modlitbu, spoustu lidí telefonujících nebo nervózně postávajících s telefonem v ruce, viděl skupinky lidí debatujících různě po místnosti, viděl jak se pohybují opatrně, nejistě, všichni měli něco společného, byli na smrt vyděšení. Tima se zmocnil nevysvětlitelný pocit paniky, věděl že se něco stalo ale nevěděl co. najednou jako by vystřízlivěl, honem se otočil k Treyovi, který zrovna zvedal k ústům dalšího panáka a zeptal se co "Co se stalo? Co se sakra děje?" Trey se zarazil, podíval se na Tima a jen kývl směrem k obrazovce na zdi. Potom do sebe panáka obrátil. ".....vedlo k naprostému zničení lodi Goldfish během jejího průletu v blízkosti slunce, společnost vydala prohlášení a pozastavuje veškerý provoz prakových manévrů dokud nebude incident řádně prošetřen. Již probíhající lety však už z jejich fyzikální podstaty nelze zastavit" Tim se odtrhl od obrazovky a jeho oči se setkaly s Treyovými, oba v nich měli čistou hrůzu.

Když Tim vystřízlivěl a najedl se, začal víc přemýšlět. Věděl že nehody jsou v systému čistě teoreticky pořád možné, jsou to stovky proměnných které musí výpočet zahrnout aby spočítal dokonalou trajektorii pro prakový manévr, v začátcích programu dokonce několik testovacích "lodí" do slunce spadlo, nikdy ale loď plná lidí. Tim se snažil uklidnit sebe a když se mu to aspoň trochu povedlo, začal se pokoušet uklidnit ostatní. S několika náhodnými lidmi si promluvil a jelikož byl sám zaměstnanec společnosti, byla jeho slova brána s mnohem větší váhou a šířila se kolektivem lidí v baru jako vlna uvolnění. Tim byl rád že atmosféra se uvolňuje ale i tak pořád cítil že něco není v pořádku. 68 let, co je systém prakového cestování funkční se nestala žádná nehoda, sakra nebyla ani odchylka od kurzu o víc než miliontinu procenta. A teď shoří celá loď, bez varování o nekorespondujícím kurzu, jak ze strany lodě tak ze strany letové kontroly. A co když nebyl problém s kurzem? Co když selhal Plášť? Chlazení? Stínění? Tim cítil jak se v něm začíná pomalu znovu probouzet panika.

Vyšel z baru aby změnil prostředí. Doma na zemi by řekl že jde na vzduch, tady ale vzduch v baru i před ním pochází ze stejné lahve. Najednou se cítil strašně zranitelně, padal v téhle bublině směrem do Slunce a tvářil se že to je úplně normální záležitost, a ona vlastně je, létají takhle desítky lodí denně, po desetiletí, bez nehody. "Přesně to si myslela i posádka Goldfish", pomyslel si a po zádech mu přejela další vlna mrazu, vydal se rychlou chůzí pryč od baru.

Na Lodi pro 350 cestujících nebylo zrovna moc kam jít. Většinu prostoru vyplňovala velká hala plná sedaček v řadách, které se sklopením opěradla stávaly improvizovanými lůžky. Po obvodu haly se nacházely bary a zábavní centra s hrami, pár obchodů a restaurací a tak jak je tomu všude kde se hromadí znudění lidé - i Casino. Celé přízemí, Tim to tak nazýval pro nedostatek jiných slov, mělo tvar jako míč na rugby a v jeho vrcholech byly dva výtahy do dalších dvou vyšších pater, v prvním byly běžné kajuty, v druhém luxusní apartmány, Společnost věděla jak vyždímat peníze z každé cílové skupiny. A všechno tohle se teď možná řítí do horoucího pekla Slunce.