Věčná vůně

Anotace: Povídka o tom, co zůstává věčné

Skončil film a rozsvítilo se světlo. Pomalu se zvedl ze sedačky a vydal se k východu. Ten film za moc nestál.Všichni se tam nenáviděli, pak se milovali, pak se svlíkli a měli sex a film skončil. Už nikdy nepůjde na podobnou blbost, řekl jsi. Ale co dělat o osamělých večerech? Vyhodil lístek do odpadkového koše a vydal se k domovu. Bydlel kousek od kina. Bylo už pozdě večer a lampy osvětlovaly ulici před ním. Měl rád starou Prahu. Úzké uličky, malebná zákoutí a tajemná místa. A když na nebi svítil měsíc, měla noční Praha ještě větší kouzlo.
Za sebou uslyšel zvuky podpatků. Nějaká žena v téhle noční hodině? Pomyslel si, že buď to bude prostitutka, anebo nějaká žena, která se na flámu pohádala s přítelem. Přesto to v něm vzbudilo zvědavost, a tak se zastavil u výlohy a nechal ji projít kolem něj. Neviděl jí vůbec do tváře, ale když kolem něj prošla, ucítil vůni, která ho celého pohltila. Zkoušel si vzpomenout, jaká to byla vůně až si vzpomněl, že takovou vůni měla Sára jeho bývalá přítelkyně. Rozešli se před pěti lety a on na ní stále myslel. Nemohl si od té doby najít novou lásku, měl nějaké přítelkyně, ale nikdy to netrvalo dlouho. Se Sárou se pohádali kvůli cestování, protože ona chtěla vidět svět a on se chtěl usadit.
Žena už byla pryč a on se podíval na hodinky. Byla půlnoc. Zase uslyšel klapot podpatků. To snad není možné pomyslel si, ale ulevilo se mu, když poznal svou kamarádku Radku. Ona ho poznala také a přišla natěšeně k němu. Chvilku si povídali a ona mu řekla, že jde od kamarádky z flámu. Rozhodli se jít ještě do putyky. Zapadli do nonstop baru a objednali si tam lahev vína. Potom ji pozval domů a milovali se. Ráno když se probudili, měl špatnou náladu. Milování bylo fajn, ale on se nemohl zbavit touhy vidět svoji bývalou lásku.
Když se probudil, uvařil kávu a sednul si naproti ní Radky: "Pamatuješ si Sáru?"
"Ano vím, že ste spolu chodili, byla sem s ní před rokem na dovolené v Bretani"
"Radko, snažně tě prosím, mohla bys mi dát její číslo?"
" Není problém, zkusím ji zavolat, ale od té dovolené sme spolu mluvili"
Radka vyťukala číslo na mobilu a chvilku měla telefon u ucha
"Telefon je nedostupný"
Začal pociťovat zoufalství, a ona mu to asi vyčetla z tváře: "Neboj vím, že ji chceš vidět, vim, kde bydlí její rodiče, bydlela tam s nimi. Můžeme se tam stavit. Oni už budou vědět, kde Sára je"
Ulevilo se mu. Vzal si volno v práci a za dva dny s Radkou vyrazili do Brna. Cesta byla příjemná, až na zácpu na dálnici. Zastavili u paneláku na brněnském sídlišti. Vystoupili z auta a on začal pociťovat příjemnou nervozitu. Radka zazvonila na zvonek a v okně se objevila hlava ženy.
"Co si přejete?"
" Hledáme vaši dceru Sáru. Nevíte, kde ji najít?"
"Počkejte chvíli" odpověděla žena a zmizela v okně.
"To je její máma" řekla Radka
Chvíli čekali až Sáry máma vyšla. Měla příjemnou tvář a hned mu připomněla Sáru. Představili se a pak jim řekla.
"Pojdte se mnou."
Trochu je to udivilo, ale následovali ji. Mysleli si, že Sára bydlí někde naproti v domě, ale minuli všechny domy, ale Sářina máma ani u jednoho z nich nezastavila a zamířila na polní cestu. Před nimi ležel oplocený hřbitov.
"Támhle třetí hrob vpravo. Zemřela vloni na rakovinu."
Jakoby se v něm krve nedořezal. Radka mu mlčky zmáčkla ruku. Všichni tři šli společně k hrobu a jemu bylo líto, že nemají květiny. Radka se nabídla, že je dojede koupit.Zastavili se u hrobu a on cítil, že se mu derou slzy do očí. Otočil se, ale Sářina máma byla pryč. Ucítil jenom vůni, stejnou jako měla Sára a stejnou jako ucítil ten večer, když potkal Radku.Tu vůni pořad cítil a a bude ji cítit navždy .