Láska která bolí

Voják na bojišti, přežívající den za dnem. Pronásledován příšernými obrazy utrpení a nelidských činů. Vůně krve se mu lepí na duši jako starý přítel. Slzy zaschlé na pleti jako jizvy, které nikdy nezmizí. Obraz života v plné zkáze. Teď vidí to, co byl kdysi slepý vidět, ztracený v hloupé nevědomosti.

Konec – zní to tak lákavě, tak… snadný. Už žádný boj. Už žádné žití jen pro přežití. Ale živé vzpomínky na život před válkou zní v jeho hlavě: smích v dálce, letní teplo na tváři, tajemné dotyky v tiché tmě. Ležící na trávě, ruce pevně sevřené, opalování v přítomnosti jeden druhého v úplné tmě. Jako med, který jim dali před pochodem – sladký, pomíjivý a měl ho udržet naživu. Ale teď se to zdá jako v minulosti daleké. Kilometry vzdálené.

Přesto je jediným důvodem, proč jít dál, ta naděje na budoucnost stejnou jako minulost. Kde se i nepřítel vojáka stává, opět... něčím, pro co žít.