Říkají tomu jednoduše život..

Anotace: Bylo to studené ráno. Nicméně nic překvapivého, zimu jsem na sobě cítila celou noc i...

Bylo to studené ráno. Nicméně nic překvapivého, zimu jsem na sobě cítila celou noc i přes přikrývku, která slibovala zahřátí stupně 3. Jako viníka vidím otevřené okno. Mužův zvyk, který jsem přijala ve chvíli, kdy jsem přijala jeho. Zvyk, kterej mě hrozně štve. Muž má přikrývku – stupeň 1.


Při přemýšlení, kolik vrstev si na sebe ráno vzít, abych cestou do práce neumrzla, ale zase ne tolik, abych při cestě domů neměla plné ruce jsem muže ve chvíli jeho polospánku poprosila o prolití odpadních trubek tím sajrajtem, tím co se mu říká čistící. Tím, co nám tady straší už asi dva měsíce a který muži obden už dva měsíce připomínám. Navlečená odcházím, rychlou pusu a modlení, abych výtah aspoň dnes přivolala jako první. Zatímco míří ke mně směrem vzhůru, neustále přemítám nad tím (jako každé ráno) koho napadlo do domu o 12 patrech, což se rovná cca 30 – 35 bytům, zavést jeden jediný výtah. Lituju, že nebydlíme níž. A pak toho, že nedokážu vyjít včas, aniž bych se nemusela nasírat, že je tady jeden jedinej výtah, který si tady každý ráno mezi sebou krademe. Navlečená spěchám na metro. Mám štěstí, zrovna mi přijíždí – běžně ujíždí. Ukořistím místo. Zaslepená knížkou a hluchá sluchátky dělám, že nevidím ty, kterým periferním pohledem dokážu odhadnout věk přes 50 a v očích něco jako „Nemáš právo sedět!“. Tůdle babo, sedím a hotovo. Sedím tak urputně, že málem zapomenu vystoupit. Slepá a hluchá. Mladá a drzá. Nechci ani vidět, jaká bitka se o moje 12 minut vyhřívané sedátko po vystoupení rozpoutává.. „A vzduchem lítaly i hole!“. Honem na tramvaj, honem do práce. Jde o minuty. Proč jsem jen nevyšla dřív.. Proč jen v baráku není aspoň ještě jeden výtah!

Pracovní den ubíhá jako každý jiný, někdy rychle, jindy se vleče víc, ale ubíhá. Před koncem se mi muž chlubí smskou. Zvládl jak trubky, tak i většinu základního úklidu po bytě. A to jsem, prosím, neřekla o úklidu ani slovo. Bohužel pro mě to z mužovy strany takto nechodí. A jestli bych to dokončila. Mužův zvyk číslo dvě a tři. Lehčí úklidový blázen a milovník dělby práce. Přijala jsem jej i zvyky. On přijal mě. Beze zvyků.

Měli jsme se po mojí práci = před jeho prací sejít, aspoň na chvíli. Měla jsem ještě něco k zařízení. Šlo by to změnit, šlo by více spěchat. Nechtělo se mi. Navíc jsem si zakázala stres. Můj nový zvyk. Bude odhlasován?

Po příjezdů domů, puštění pračky s mými a mužovo věcmi do práce na dvouhodinový program , následnému odjezdu zpět do centra dění a vyřízení slíbených povinností jsem se stavila za mužem do práce. Měřidlo postradatelnosti pozvolna začalo vypouštět do hlubin poslední zrnka. Ranní pusa nepomohla. Natož noční milování.. Dala jsem si kuřecí řízek s bramborovým salátem (Vánoce ve vašich ústech nejen v prosinci) – dnes mi oproti včerejšku kuřecí maso sedlo – dala muži další tři pusy a jela domů. Dalších pár zrnek k dobru. Ne,že by snad měly do jeho nočního návratu vystačit. Ale na cestu domů určitě. Domů, kde budu jen já. Jen já se svými zvyky a strachy. Koukám se na hodiny, vím, že už teď nic nestíhám. Ani ranní odcházení. I po půl hodině zahřívání se jsem pořád trochu vykřehlá a proto se raději uchyluji k něžným dotekům hřejivé vody. Poctivě se odlíčím, obleču do pyžama a než přes sebe přehodím vyvoněný svetr, lehce si suším vlasy a pak jednoduše stáhnu do drdolu. Obyčejně chodím spát s mokrými vlasy.Rady nerady. Je to zvyk. Zvyk, kterého lituju kvůli jinému zvyku. Muž na noc otevírá okno. Zima nezima. ZIMA!

Úklid jsem pochopitelně nedokončila. Muž to nedokáže pochopit. Nechápe, že není můj zvyk uklízet často. Natož, že není můj zvyk uklízet. Nechápe a nepřijímá to. Vymyká se to jeho zvykům. Jeho hodnotám. Vymykám se mu. Jsem protiklad. Dá se to použít v jakékoliv příležitosti. Pokud tedy hraje v jeho prospěch. On dokáže uklidit, i když nemusí a mohl místo toho spát před prací. Já přijdu po práci a nejsem schopná uklidit, když bych měla. Měla bych se mu vyrovnat. Neměla bych místo toho spát před prací. Vymykám se mu vším, čím dokážu. Nepřijímá moje zvyky. Jak dlouho může trvat, než přestane přijímat mě? Podle mě jsem v pořádku. V jeho očích ale občas vidím namísto svého typického odrazu něco hnusného. Něco jako odpadní trubku plnou sajrajtu.

Budu (krve)prolita?