life is a strange II

Anotace: a jak to bylo dál?

Sebastian se zastavil u branky jejich domu, teď bydleli v malém přízemním domečku u Nového Města.
Měl ještě půlku cigarety, jež se chystal dokouřit.
vůbec se mu domů nechtělo, věděl co ho tam zase čeká.
Macecha usazená v křesle, jenž bez jakéhokoli zájmu o cokoli jiného, bude háčkovat ty její
škaredý čepičky, Sebastian popravdě stále nechápal jak si takhle hnusný čepice může někdo kupovat.
Obrazce měla bez jekýchkoli detailů či originality.
Otec, ten s ním promluví až nejméně tak za půl hodiny, ostatně jako každý den kdy dorazí domů.
V den Sebastianova příjezdu z inetrnátu, táta nastoupí do jeho pokojíčku, s neskutečně
hraným zájmem se optá jak se měl a víc neřeší.
Na jednu stranu to bylo dobře, na druhou si přišel Sebastian jako páté kolo u vozu.
Od té doby co se k tý ženský nastěhovli, byli s Helenkou spíše pomocná síla než jejich potomci.
Dělali vešké věci, od skládání uhlí po uklízení celého domu, zatímco si maceška háčkovala.
Sebastian měl chuť vždycky ten vysavač po ní hodit.
To bylo tak dva roky zpátky, Sebastian teď nebýval doma vůbec, bylo mu tam nepříjemně, nepřipadal si
jako v rodině ale jako popelka, která byla odsouzená žít v bídě.
Třeba se taky jednou objeví princ, napadlo ho s úsměvem a zahodil nedopalek na zamrzlou cestu.
Pohlédl na display telefon, jenž ukazoval pět minut po deváté.
Dříve by mu macecha nedovolila v žádném případě přijít domů takhle domů, od té doby co jim na to začal ve velkém srát
trochu polevili.
Krom táty a malých dětí se s nim ale doma nikdo nebaví.
S Martinou se ani nepozdraví když dorazí domu, nemluví na sebe , teda Sebastian na ni aby měl klid.
Ona na něj promluví pouze v případě když ho chce za něco seřvat a kurva že to sou kolikrát píčoviny.
Platilo u nich jedno velké pravidlo, něco uděláš dostaneš zaracha.
Ano u některých dětí tato metoda ve zlepšení chování může pomoci, ale u Sebastiana nepomohla.
Dostával zarachy za nesmysli, špatně umytý talíř po obědě, ztracené sušenky které ukradl maceše z její medvědí skrýše, za mokré umyvadlo či kouření.
Macešina skříňka blaha, kterou měla v kuchyni nad špajzkou, byla plná sladkýho jídla, které nikdo nejedl, hlavně že si stěžovala na váhu kde mohla, ale že má skříň plnou kalorii
to už si nechávala pro sebe.
Sebastian taky nebyl žádnej Andílek, v šesté třídě začal kouřit, z čehož doma měli tak strašné halo, až z toho člověka bolela hlava.
Jeho velikou zálibou začali být kamarádi, které stavěl ve všem na první místo, no ono se nebylo ani čemu divit, když se k němu doma chovali jako k cizímu.
Macecha mu říkala jak ho má ráda jen před rodinou a tátou, pokud byli doma s ní sami, bylo to skutečné peklo.
Z počátku to šlo, tvářila se jako hodňoučká paní, která má tu a tam pouze lehčí nervy.
Jak šel čas, proměnila se v manipulativní sedmihlavou saň, která si dokázala omotat kolem prstu nejednoho člověka.
Dřív z toho měl Seb těžkou hlavu, po večerech plakal nad darmožroutstvím jeho nevlastní matky, později na to začal srát.
Problém byl v tom že jí tehdy věřil, prý to myslela dobře.
Teď ví, že je to jen zakomplexovaná stará mrcha, která si potřebuje vykonpenzovat svojí vrásčitou řiť řvaním na děti.
Svoje děti milovala, to je fakt, ale jemu lásky mnoho nedala.
Její logika se točila pouze okolo vlastních zájmů, ať se řešilo cokoli, její jediná myšlenka byla v tom co by z toho mohla vytěžit.
Samozřejmě aby toho nebylo málo, měla povahově totožné dvojče, jímž byl její syn Tomáš.
Ošklivej ( po matce), zamindrákovej a absolutně nepochopitelně egoistickej kretén, kterej měl dojem že ví všechno.
A teď ty jejich hádky, bylo to jako válečné tažení které nemá Sebova strana šanci vyhrát.
Tři, neotevření , nepokrokoví , nechápaví, sobečtí dospělí lidé, proti jednomu malému chlapci.
Měla veliký problém se Sebastianovou otevřenou povahou jako takovou, nedokázala přijmout že u ní v rodině je někdo,
kdo se nechová či nepřemýšlí jako ona.
Bohužel její logika se občas ztrácela v tichu vesmíru.
Seb zasunul klíč do zámku a pomalu jim otočil, V malé verandě si zul boty, zamkl dveře a dalšími přímo naproti němu,
vstoupil na chodbu.
Dveře do obýváku byla jako obvykle otevřená.
Opět žádná změna, macecha seděla v obýváku zaseklá na televizi a táta povzvedl ruku pouze v lehkém pozdravu.
Seb se o ně více nezajímal.
Zabouchl za sebou dveře svého pokoje a úzkým prostorem se protáhl k posteli.
pověsil bundu na věšáček, stáhl ze sebe vrchní vrstvu tepláků a svalil se na postel.
Zítra večer zase odjížděl na intr, na což se na jednu stranu těšil.. a na druhou věděl že tam zase umře nudou.
Rozevřel notebook, pustil si svoji jednu z oblíbených skladeb: Vandal Mr. Politician
V kapse od bundy vyštrachal sakl, pořádně jej prohlédl a v klidu usoudil že má ještě tak na dvě brka.
naplnil krásně osypaný skéro do drtičky a z maléhou kousku papíru, jenž utrhl z krabičky si vyrobil filtr.
Včera večer si nastahoval nejméně tři filmy, takže na co koukat bylo.
Každopádně skontroloval messenger, jestli mu náhodou někdo nenapsal.
nenapsal.
Odložil telefon na postel a s chutí se pustil do balení jointa.
Seb hulil už od prvního pololetí šesté třídy, no ano sám věděl že to je strašný, ale v téhle momentální chvíli ho to už nežralo.
Když tehdy nastoupil do šesté třídy, prakticky jej spolužáci odmítli.
pojí se k tomu naprosto skvělá historka.

....

Sebastian následoval poměrně vysokou paní chodbou školy, byl první školní den a samozřejmě nikdo nevěděl do jaké třídy má Seb jít.
Paní, za níž se vydal, ho vedla k ředitelce školy.
Tu už Seb znal, byla to taková lehce podsaditá paní s krátkými rezatými vlasy a sympatickým úsměvem.
Seb si v této chvíli připadal jako nějaké vymatlané trdlo.
,, Paní ředitelka, tady Sebastian neví do jaké třídy má jít ,,
Oslovila ředitelku slečna, hned poté co zaťukala na dveře a otevřela je.
,, Alee, tak se na to podíváme ,, Odpověděla ředitelka s úsměvem.
,, Ty seš.... aa Dvořák.. anoo, vzpomínám si na tebe, byl si tu s tatínkem viď? ,,
Sebastian se musel usmát, potěšilo jej, že si na něj pamatuje.
,, Normálně tě tady nemůžu nikde najít ,, Hudrovala ředitelka zatímco se přehrabovala horami papírů
,, To je fuk, myslím si že bys měl být v béčku ,,
,, Děkuju ,, špitnul Sebastian a opustil ředitelnu.
Slečna jej zavedla k třídě B, byla ve staré budově školy, Sebastian nenápadně nakoukl do třídy.
Sedělo tam nejméně sedmnáct dětí, úplně cizích lidí.
Nahánělo mu to strach.
Opatrně co nejméně nápadně vklouzl do třídy a usadil se do zadní lavice vedlé jakési blonďaté dívky.
Ta jej uvítala přívětivým úsměvem.
,, Jsem Sebastian ,, Představil se Seb podajíc jí ruku.
Dívka s ní potřásla a odpověděla : ,, Já Simona ,,
Do třídy vstoupila hubená učitelka, bezeslova se posadila ke katedře a s nepříliš přátelským přivítáním začala číst jména, Sebastianovo nepřečetla a ten zůstal sedět na židli jako pecka.
,, Paní učitelko, tady Sebastiana jste nečetla ,, Ozvala se místo něho Simona.
Celá třída teď upřela pohled na Seba, všichni si ho prapodivnými výrazy prohlíželi jako novou věc ve výloze.
,, Ale já tady žádného Sebastiana nemám, to budeš nejspíš v áčku, děti vydržte chvilku já ho tam odvedu.,, Prohlásila učitelka.
Seb se vysoukal z lavice, věnoval poslední pohled Simoně a následoval ji.
Jakmile se Seb ocitl na chodbě, začalo to ve třídě bzučet hůř jak v úlu.
Učitelka jej dovedla až ke dveřím a zaklepala.
Dveře se otevřely a za nimi stála poměrně obézní žena velice přátelskou tváří.
V téhle tříďe bylo dětí míň, ale jejich pohledy a opovržlivé špitání nestálo moc za to.
,, Tady Sebastian byl v mé třídě a já ho nemám v papírech takže jsem.... ,,
Její větu přerušila tlustá učitelka.
,, No já tady mám taky kluka navíc, tak ten zase patři asi k vám.,,
Obě učitelky se nepřirozeně zasmály a strčili Seba do třídy.
,, Tomáši, prosimtě běž tady s paní učitelkou Tláskalovou, Sebe ty si najdi místo a posaď se ,,
Jeden z kluků se zvedl a s otráveným výrazem se vydal ke dveřím.
,, Néé , my chceme tomáše, fuj tohohle nechceme ,, Ozvalo se ze zadní lavice, hlas patřil jedné černovlasé dívce s velice pohlcujícíma očima.
Seb se zavrtal pohledem do země, nechtěl přijít do kontaktu ani s jedním ze třídy.
Nejhorší však bylo, že cítil jak ho jejich pohledy propalují skrze, na prvním stupni ve Studnicích byl za třídního blázna, kterého ale měli všichni rádi.
Tady nikoho, ale vážně vůbec nikoho neznal, bylo to tak sžíravé.
Seb měl největší chuť se sebrat a utéct ze třídy.
To mu ten školní den hezky začal

.....

Seb si otrvřel balkonové dveře a vysoukal se ven, další stopa inteligence jeho rodičů, balkonove dveře v přízemním baráku, bez jakékoli terasy, prostě místo okna balkonovky, což
samozřejmě mělo svoje výhody, to bez debat.
Jeho pokoj byl postaven z garáže, jež rozdělili na tři části, z té jedné udělali původně pokoj pro Tomáše, se kterým to skutečně nefungovalo, poté tam strčili Helenku, a když se odstěhovala
ta můra si tam udělala žehlírnu, druhá místnost byla jeho a ta třetí byla chodbička se skříní a rybyčkami.
Ani do jednoho pokoje nebyli dveře, jen na tu chodbičku.
Vzal brko, jenž měl uschované za uchem a v klídku jej odpálil.
Bylo to strašný, při představě že ta malá drzá holčina, co na něj tehdy v šestý třídě pořvávala fuj , byla později jeho nejlepší kamarádka, dělali spolu úplně všechno.
No a teď je tahle mrňavá holka s prořízlou hubou těhotná.
Další slečna jeho života, Pája, jenž byla do něj na základce téměř 4 roky šíleně zamilovaná, je teď zasnoubená a bydlí se svým přítelem v Náchodě.
Všechno se měnilo, a chvílemi mu přišlo že až příliš rychle, jakoby něco za sebou nechal, něco co měl udělat ale neudělal to.
chyběli mu časy ze základky, tehdy měli všechno ale úplně všechno u prdele.
Byli to sice drzí parchanti, kteřé měl člověk chuť proplesknout jen co je uviděl.
Přesně takový ty frajeři co seděli v parku na lavičce a flusali pod sebe tak dlouho, dokud se jim pod nohama nevytvořilo jezero.
Co pokuřovali lehký cigarety a vykouřit jednu jim trvalo nejmíň deset minut.
Každej měl potřebu se před někým vytahovat a za tohle bude Seb nadosmrti děkovat bohu,ani Eliška, ani Diana nb Pája takový nebyli.
Brali povětšinou lidi takový jako byli, teda alespoň Seba brali.
Seb nikdy nepřetékal krásou, ba právě naopak byl docela ošklivej, až teď na střední se mu vzhled trochu přilepšil, ale ani to nebyla žádná závratná změna.
Neuměl ani zpívat, neuměl prakticky nic, ale měli ho rádi za jeho praštěnou povahu, kterou si hodlá ponechat navždy... bez ní by to prostě nebyl on.
Věčně vytlemenej Sebastian.
Bylo zajímavý, že ve škole jeho občas hádavou a dosti i nepříjemnou povahu vzali, ale jeho rodina ne.
Doma ze sebe musel dělat někoho úplně jiného a to ho žralo úplně nejvíc.
Kdysi by ani nepomyslel že by se s otcem takhle od sebe vzdálili, vždycky si byli vcelku blízcí, ale od doby začala jeho život řídit Martina se prostě všechno obrátilo.
Problém byl samozřejmě v tom, že když se sejdou blázni s blázny, nemůže z toho do budoucna vzejít nic dobrého.¨
No vzešlo z toho přátelství na život a na smrt, ale také tahanice se sociálkou a policií

....

Sebastian vystoupil z autobusu a přecházel silnici aby si jako každé ráno dal cigaretu.
Byli už v osmé třídě, s Eliškou vedli pravzláštní vztah ve stylu bratr a sestra, což v té době nemohla Pája ustát.
A k překvapení všech měl Sebastian holku, ano , jmenovala se Bára a chodili spolu do třídy už od šestky.
Pro Sebastiana to byl nejdelší vztah co kdy měl, pokud se nepočítá slečna ze školky které se dvořil už co uměl chodit.
Problém byl však ten, že Seb začal s Bárou cítit že to není to co by chtěl a jaksi nevěděl jak s tim ven.
Seb si v té době vcelku naplno již uvědomoval svoji homosexualitu, samozřejmě to však nikdo nevěděl, proto stále na frajera mluvil
před klukama ve třídě o Bářiných ,, kozách ,, jako o božím světle.
Po cestě do parku, mu to v hlavě vcelku šrotovalo.
včera po škole, se s Eliškou a Láďou rozhodli, že si koupí flašky.
Samozřejmě co by kdo čekal, 14 letý děcka se nalámali ve tři odpoledne a ožralí jak dobitci lítali po městě.
Na vyhlídce potkali ještě jeden chlastací dětskej oddíl, s těmi se pouze pozdravili, dali cigáro a odešli.
Seb se ze široka usmál na Elišku která, ještě s hlavou plnou vzpomínek na včerejší štrajdání, se lámala v pase smíchy.
Musel uznat že to byla přehnaná prdel.
Se všemi se vklidu pozdravili a s Eliškou s radostí líčili své včerejší zážitky.
Ve 45 se všichni sebrali a vykročili ke škole.
U hlavních dveří už čekala učitelka Králová, neboli Saxana, jak jí bylo přezdíváno.
Tuhle přezdívku si vysloužila kvůli incidentu u deváťáků loňského roku.
Králová si nakročila do třídy s pavučinou ve vlasech, třída jí na to upozornila, Králová potřebovala tři pokusy
aby se pavučiny zbavila a ten poslední spravila před zrcadlem.. celou tuto, pro žáky základní školy, převelice komickou
situaci doprovodila ke konci učitelčina slova : ,, No to jsem asi někde vymetala ,,
Této příležitosti se chytla krystýna a svým velice silným a uřvaným hlasem přes celou třídu zapěla ,, Saxáno!.... ,,
Od té doby, jí neřekl jinak než Saxáno.
Saxana hlídala jakoukoli odchylku z normálu a každého si přejížděla od paty k hlavě.
Skříňky měli až ve druhém patře, takže samozřejmě, jakmile se králová otočila, Diana, Seb, Eliška a láďa se nacpali
do výtahu pro invalidy a na pána si vyjeli až nahoru.
Všichni stáli ještě pět sekund po otevření dveří ve výtahu, jestli není někdo na chodbě z učitelů.
Nebyl, nenápadně opustili prostor výtahu a jakoby nic pokračovali ke skříňkám.
Ve chvili , kdy si zouvali boty, dojejich vysmátého kroužku vstoupil zástupce ředitele.
Byl to vyzáblý muž, s ohavným knírem, nadměrnou výškou a zaměřením na fyziku.
,, Eliško, mohla bys jít prosímtě se mnou ? ,, Oslovil ji.
Eliška pohlédla nechápavě na Seba kterýjen pokrčil rameny.
,, jo ,, odpověděla a následovala jej o patro níž, do ředitelny.
Seb s láďou na sebe pohlédli, vždyť v poslední době snad nic neprovedla, teda nic o čem by věděli.
Ale když už udělali průser tak to byli většinou všichni tři najednou.
Chlapci si odnesli věci do třídy a Diana se mezitím přemístila do své.
Láďa se posadil do lavice a začal si připravovat na hodinu.
Seb šel pozdravit Báru, dal ji pusu a prohrábl ji vlasy.
,, Kde je Elina? ,, Ptala se
,, No Hojnej si ji teď odved ,,
,, Fakt? ouu tak to bude asi zlý protože ve škole jsou benga že jo,, Řekla
V tu ránu Seba zamrazilo, mohlo by to být i kvůli včerejšku ? to snad ne.
,, Láďo , prej tady jsou benga ,, Zvolal Seb.
,, Cože? Počkej jako.. proč? snad né kvůli nám .. ,,
,, Jak to mám vědět? ,, Odpověděl Seb a opřel se o lavici.
,, Doufám že ne ,, dodal o chvilinku pozděj.
Eliška se vrátila během dalších pěti minut, za zády měla samozřejmě i zástupce a ten si jako dalšího zavolal Seba
Sebastian na sucho polkl abez dalších slov jej následoval.
v kanceláři zástupce seděli dva policisté, jejich namachrované výrazy mu nahnali spíš nechuť než strach
,, Takže, hlavně nám tady nelži jo prosimtě, my už stejně víme v podstatě všechno, ale aby jsi neměl zvídavé otázky jako kolegyně před tebou,
ptáme se tě už jen kvůli jistotě ,, Začal jeden
Seb byl samozřejmě připravený se prát zuby nehty a dělat blbého.
,, Kdo všechno tam s vámi včera byl? ,,
Sebastian si nebyl jistý co přesně myslí.
,, Kde konkrétně? ,, Zeptal se
,, No na tý vyhlídce, kde jste se střískali jak totální prasta, jednu slečnu odvezli dokonce na záchytku,,
Seb na ně udiveně hleděl, snažíc se rozpomenout, ale na vyhlídce nebyli ani deset minut, kinder gang tam byl sám.
,, Promiňte ale to co se stalo včera, s tim my nemáme nic společnýho, my jsme tam byli jen na chvilku a hned jsme odešli,,
,, Přestaň nám tady srát na hlavu jo? Moc dobře víme že si tam byl s kurtincovou a ostatníma..,,
,, Ano byli jsme tam ale jen na chvilku, nebyli jsme s nima, to co se stalo pak je jen jejich věc,,
Ohradil se rozčíleně Seb.
,, Nám bylo řečeno že alkohol jste tam donesli vy. ,,
Sebastan seděl jako přikovaný a nevěřícně hleděl na policisty.
,, Ptomiňte, ale my jsme jim nedali snad ani loka ... natož aby sme.. ,,
,, Takže jste alkohol měli? ,, Skočil mu do řeči policista.
,, My jsme jim nic nepřinesli ,, Ohradil se Seb a skřížil ruce na prsou.
Policista pouze protočil panenky a uvelebil se na židli.
,, Tak aby bylo jasný mladej, přestaň si tady kurva už hrát na hrdinu!chlast jste měli a dotáhli si ho tam, nejsme blbý, víme to ,,
V tu chvíli Seba napadli dvě věty které by jim na to mohl říct
buďto ,, že nejspíš blbý jste,, nb ,, tak proč se mě tady na to ptáte když už to víte,,
Ani jedna nebyla příliš adekvátní ale vybral si tu druhou verzi.
Policista vypadal již v celku nasupeně a opřel se lokty o stůl.
Chtěl začít mluvit ale Seb mu skočil do řeči.
,, Nic jsme jim nepřinesli jasný? byli jsme s nima max deset minut!,,
Jeho hlas zněl naléhavě ale zároveň a trochu nahněvaně.
,, Dobře tak chci alespoň jména kdo tam byl ,,
Sebastian zahlédl papír, na který se chystal jména vypsat, už tam nějaká měl , Seb je jednoduše přečetl aniž by si toho všimli.
,, Nágl, Podolníková, Rousková, Poradová, Poláchová, Valášek a Mates Bureš ,,
Jmenoval Sebastian, dělajíc že přemýšlí.
,, A co Pavel Obst? ,, Ptal se policajt dál
,, Ne ten tam nebyl myslím, teda alespoň jsem ho neviděl.
,, A co Martin Jeník?,,
,, O tom taky nevim ,,
,, Dobrá jdi nahoru a zavolejte mi toho třetího ,,
Jakmile opustili ředitelnu Sebastianovi spadl kámen ze srdce.
Nohy se mu klepaly ještě teď.
Měl však pocit , že není zdaleka po všem, takyže nebylo.
Nakonec se z toho vyklubal ,, mega průser,,
Přidělili mu kurátorku a doma zavládla nadmíru dusná atmosféra.
Na neštěstí , týden na to u Sebastiana v tašce, táta našel trávu.
Takže to netrvalo dlouho a Seb musel změnit školu, poslali jej do vesnických Hořiček.