Ospalé omrazky

Anotace: Zanicena tma na balkónové koji pro požární hlídku.

Za závěsem své vlastní skutečnosti. Spehuji strach ze záhuby. Bojím se strachu samotného víc než sebe sama? A jak bolestna je ztráta nad těmito silami?

Procházíme se městem, modré nebe malují beztvara oblaka. Fasády domů jsou zdobeny. Vidim je jako poprvé. Jako poprvé ve svém rodném městě.

Před kostelem se baví dva mladíci. Jeden pronáší rituální uctívání satanismu. Druhý se jen bezeslov pozastavuje nad hostii tech slov.

Nedělní město a špinavý stin na chodnících. Lidé se podivuji lidem. Muž se žlutým pytlem a robotickym chapadlem sbírá odpadky. Mladíci se dávají do smíchu.

Absurdní pocit neuchopitelne dráhy existence. Záblesky v dalším z pomijivych vesmíru. Prázdné světlo pokoje. Zrcadlové obrazy. Paradoxy a otázky. Mysl jedné barev ve světle loutky. Skleněné fraktalni loutky.

Hrdost na prsou člověka pijiciho pivo. Pohrdání a neschopnost podívat se sobě do oči. Přehlíží reálný život jako květ nějaké iluze. Vzdálen od rodiny. Od skutečného citu v úsvitu.

V kostele živá slova nachází umrtveni. Pocit všechno se učit znovu a letargicka strnulost k rozvíjení svých skrytých a potlacovanych vloh. Graciezni ubijeni plodné empatie.

V pokoji panelového domu maloměsta. Dva muži studuji lom světla na stěně obývacího pokoje. Jsou to naha nekonečna deformovaneho světla. Geometrické obrazce pulzující bílou bezkonečnou krajinou pusté mysli.

Sliby vyrcene na adresu nás obou. Člověk ztraceny v patranich po svých kořenech sní o funkční nostalgii. O panorama kdy jeho vnitřní klima dětství bylo dostupné a neponicene. Jako v pohádce.

Snímky na stěně pokoje odrazene čočkou projektoru. Sny o obrázcích v prostoru vyjevujicich podivná tajemství. Myšlenka na kvantoveho fyzika. Na surrealisty. Na paměť básníka bez paměti.

Postavy hudebního nebe obrácené na strunach zrcadel. Paprsky vystrelene do prostoru nahého oběda. Tři muži v psychedelickem experimentu sledují němý film.

Pláč dítěte v komoře naprasklé šíje. Moře snů vyvolaných dojmem přátelství. Neukonejsene slzy chlapce jehoz maminka bije dřevěnou vareckou.

Mladíci se loučí. Na obzoru je nový den. Oči se ubírají ke spánku. Už ti nemam co říct. Je to stále bludný kruh. Jako poprvé. Ztracen v matohach. Zatracen v panenskem ráji.

Obdarovaný a pozorovatel. Příliš mnoho myšlenek na jednu noc. Jsi článek řetězců z mnoha vizí přítomnosti. Stvoris tu kterou dokážeš nejlépe obhájit před světem. Před vlastní nesmrtelnosti. Před zánikem pysneho anděla padajícího bez křídel do oceánu filmového pásma.

Na filmu se točí loutka. Její zrcadlo má v sobě mnohé loutky. Rty jsou semkle a mají několik menších škrábanců. Už nepochoduji. Jsou někým jiným. Miluješ mne?

Opravdu bych se rad podílel na tom, aby jsi vstoupil mezi nás živé. Ale nyní je to velmi jednoduché příteli. Mrtví milovat nemohou. A my jsme ještě vůbec živí v jámě lvové? A jaké máme sny o životě?

Mladík se ptá naproti stolu. Co s tím chceš dokázat? V hlavě se mu nervózně preskupuji myšlenky. Jako by se snažil konkretizovat jejich vrstvy. Nějaký předem daný záměr. Tak co tím chceš konkrétně dosáhnout?

Po delší odmlce, pocne přemítat. Zjistil, že chce zachytit člověka, moderního člověka, člověka tekute modernity, v jeho roztodivných abstraktních polohách, v životě, ve snu, ve tvoření, v cíli, v boji.

Prázdna slova. Pomijive záblesky v bezhranicnem mnohovesmíru. Dva mladíci před výlohou obchodu se šperky. Jeden z nich narizne malý papírek. Rozdělí jej na dva.

Jsou bez chuti. Přesto jeden cítí chuť. Chuť domova jiné drogy. Vracejí se nad ránem. Předtím sledovali film o muži který má zvláštní vidění. O básníků. O cestě. Budoucnosti možná.

Oči se zavírají. Vicka tezknou. Stenani ztracena. Marnotratna volání. Vykricena přiznání. Těžkosti kamenů na prsou rozdrcené panenky milenky. Rozehřej moji hruď. Prosím rozehřej ten svět.

Chladne a ledové srdce v zrcadle loutek 21. století. Nevinnost a pahyly zavražděných druhů. Hibernace vymrelych živočichů. Plameny neustále se měnících slov vítězství je ten pocit. Stav mysli. Stav přítomnosti kdy jsi vizí.

Kdy jsme oba byli vizí přítomnosti. Sloucene v jednom bodě. Snoubene v propletenci idejí. V tichém pritakani svátosti. Víčka jako nádraží odjizdejici lokomotiva.


Za závěsem hlasy lidi. Hlasy vás samotných. Klid nemůže být nalezen jinde než v srdci. Mír v tobě příteli.