f_x

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=aBlKPLeLU_s

Tíží mě tělo.

 

 

Někdy si představuju, jaké by to bylo, kdyby to všechno šlo udělat tak, jak to uvnitř cítím. Nemuset se trápit pro každý malý kousek, každý krůček, který je stejně jen jedním z mnoha na cestě do té hluboké propasti, kde to všechno jednou musí zákonitě skončit.

 

 

Uvnitř jsem jak výdech. Úlevný, dlouhý a lehký. Zvolna plynoucí mezi rty.

 

 

To je má pravá podstata. Ta duše, kterou celý život hledám a snažím se ji nacpat do fyzické podoby.

 

 

Pravda je taková, že mám strach. Děsivý a zničující. Strach, který nejde přepít, přechodit ani přeřezat. Strach, který je tady. A narůstá každým dnem.

 

 

Upínám se k maličkostem. K věcem, které ustavičně nevychází a tím jen prohlubují pocit, že nic kolem nemá cenu.

 

 

Vina a trest.

 

 

Predestinace.

 

 

Další z opileckých myšlenek. A nocí, kdy nepůjde spát.

 

 

Chtěla bych si zase povídat do rána. O čemkoli.

 

 

Jen nebýt sama.

 

 

Se sebou.