SILENT? SILENT!

 

 

Kousek, jen kousek svého malého teritoria. Trochu tichosti a žádného kolem, najít v metropoli, a nemuset se jen uchylovat do bezpečí svého útulného městského bytu. Chce toho tak moc?

 

U vstupu do městských sadů se jí dostalo ubezpečení u informačních cedulí. Zákaz volně pobíhajících psů. Zákaz jízdy na kole. Zákaz požívání alkoholu. Zákaz volného odhazování odpadků. No konečně. Za vstupem ji uklidnil příjemný pohled na zurčící potůček a s výdechem usedla do zahradního altánku. Na chvíli ..

 

Poklid a ticho vyrušil rychle se blížící povyk s narůstající intenzitou. V okamžiku jí prolétla hlavou myšlenka, že zde nebyl zákaz vstupu dětem. To v momentě, když ji z rozjímání vyrušil zlostný pláč matku uzurpujícího děcka. Světe můj, jsi nějak špatně. Neporadil sis se zákazem vstupu dětem do parku. Absurdní, řeknete si. Taková nehoráznost, zakazovat dětem hrát si v parku. Ovšem hrát si a dětem není to samé jako dělat bordel a spratkům. Byl by to patrně zásah do svobod demokratického světa. Její babička v tom měla jasno. Možná v tom měla jasno i babička Boženy Němcové. Ta její by řekla, škoda každé rány, co padne vedle, a dílo by dokonala. Ovšem dnes?

 

Se západem slunce začalo přituhovat.

Zprava letící pes, vlevo rozdivočelí další dva, vpředu páníček naprostý nezájem, o dobrmanovi vzadu ještě nevěděla.

 

V nedalekém baru začalo pomalu nastupovat techno. Blížilo se, a s ním nepřítomné pohledy mladých, kývajících hlavami v tom zvláštním rytmu. Atmosféra se stupňovala, tlak v uších též. Zvědavost jí však našeptávala na tom marsu ještě chvíli setrvat. Přitahovala ji ta magická atmosféra podmázlá nastupujícím podvečerem. Na konci zahrádky, úplně  v rohu, kam ani barman nemohl vidět, tedy usedla u malého stolečku  pro dva. Kdyby jí teď nabídli jointa, nic divné by jí na tom nepřišlo, dost možná, by ho i potáhla ..