Nit

Slunný den protkala černá nit obtěžkaná temnými myšlenkami, která se spouštěla z nebes. Ty myšlenky nesly všechny bolesti, které musela postupně celý život nést. Unavená pod tíhou celého svého světa, který ji ležel na zádech jako obrovský kámen a každý den byl těžší a těžší. Spánek, který by snad mohl být vysvobozením nepřicházel a byl rušen rojem věcí na seznamu „tohle zvládneš“. Ten seznam rostl snad každým dnem, kdy přibývaly další úkoly, které by stěží zvládl – můžeme mu říkat třeba „pan Dokonalý“, ten který se snad nemohl nabažit toho, jak se pořád zvedá a snaží se jít dál, ještě alespoň jeden krok, jednu hodinu, jeden den, měsíc, rok?