Mžik

Ten moment, ten mžik, kdy seděla na své židli. Pracovala, byla noc a ona byla tak moc ponořená do svého světa. Měla nohu přes nohu a lehce si s ní pohupovala a popíjela čaj z obrovského tmavě modrého hrnku s koněm. Koně milovala, vždycky. Byly jsou a budou její součástí. Netušila, jak moc krátké mohlo být to budou, jak nezvratně to mohlo být jinak. Zlomek vteřiny. Nanosekunda? Přišel k ní a v ruce dřímal poloautomatickou zbraň. Byl opilý. Tou zbraní ji ohrožoval, vznášela se jí kolem hlavy a ona přemýšlela, jestli je opravdu nabitá. Jestli to bude opravdu konec? To si rozhodně nepřála, chladně ho poslala pryč. Odešel. Vystřelil. I když přežil, jí to navždycky změnilo.