Nikdy se neví kdy to přijde.

Ozvala se dunivá ohlušující rána jak něco dopadlo na zem.
Zbyl po tom jen kráter a rozbořené domy kolem kráteru.
Byl to jen jeden ale velký otřes.
Něco z nebes spadlo a hned zmizelo jen po tom zbyla katastrofa s velkými následky pro obyvatele okolo kráteru a těm uvnitř kráteru už bylo vše jedno.
Byli mrtví, protože takový tlak nepřežije nikdo, když kráter byl hluboký jak tři domy a široký jak dvacet středních domů vedle sebe postavených.
Náhle o kus dál se zase zničehonic nic objevil další kráter a to přesně doprostřed vlakového nádraží.
Takže to vlakové nádraží už nebylo nádraží ale zas jen kráter skoro stejný akorát všude byli zničené koleje a lokomotivy a vagony byli deformovány a jako by poházené kolem byl to strašný pohled.
A než se člověk nadal tak zas o kus dál se rozpadla hora jako by do ní něco narazilo a půl hory se roztříštilo na menší kusy a ty popadali dolů do údolí a zavalili železniční tunel a přilehlé louky a horskou chatu.
Byl to strašný pohled na tu devastaci a muž co to celé pozoroval se málem rozbrečel ale nedošlo k tomu, protože do něj v tu chvíli vlétl vztek.
A otočil se a začal řvát do otevřeného okna ven na partu výrostku co možná omylem nebo schválně kopli balon do toho otevřeného okna.
Míč vlétl do pokoje a přímo na velký model vlakového nádraží z horou a malým městem.