Vítr

Vítr si pohrává s mými vlasy. Kadeří je a čechrá. Občas mi je foukne do obličeje. Občas i do očí. Přes ty vlasy vidím svět tak jinak. Jako kdyby byl svět omotaný pavučinami. Nebo možná popraskaný? Vidím tak i do tvého nitra, je popraskané. Ty praskliny mizí a objevují se na jiných místech. S každou větou, kterou řekneš, kterou napíšeš se mění. Někdy jsou tak silné, že nevěřím, že se ještě spraví a jindy jsou skoro neviditelné, ale i tak je cítím. Do svého nitra se raději nedívám, mám strach. Mám strach, že moje nitro je jedna velká propast. Propast tak hluboká a široká.