Omámená

Omámená tím pocitem, že není sama. Věřila tomu, co vlastně nebylo skutečné. Vryl se pod kůži, i když se tomu fakt bránila. Vryl se a potom se z omámení začala stávat realita. Realita toho, co je a není skutečné. Kdo je on? Kdo je ona? Byl jako kyselina, co vyžere díru v posledním kousku jejího já, které ještě drželo pohromadě. Kyselina, která je hladová a neuznává hranici kdy už vyžrala dost, že už není co. Zkouší kde by ještě trošku mohla ukousnout. Napáchat větší škody než dosud. Ten pocit omámení, ten je teď úplně jiný. Vystřídal ho pocit procitnutí. Pocit prázdna. Pocit, že ji zase někdo zneužil a zradil.

Je omámená svou samotou.