Praskání ticha v hlase

Praskání ticha v hlase



  Zavřu oči. V predspankovi pokoje dvě kóje s milenci. Noc má své uši a ty poslouchají frekvence lásky. Praskání vinyloveho kotouče. Saxofony vzdech mezi zdí lidství a jízdou do vesmíru. Ticho plejady. Pulmesic hvězd.


Lano natažené mezi stromy v odpoledním slunci. Lístečky se chveji ve větru silnějšího podzimu. Selesti dychtivě kolem našich přítomných kroku a obtekaji nás zevnitř. Slysim i bubny deštných pralesů a hudební volání Míru.


V tom spatrim Váš hlas, jak stoupá k vědome myšlence nahoru. Je to ten povzdech moudrosti. Najdi co nejvíc miluješ a nech ať tě to zabije. Něžně. Spanile si uvědomím, že jste tam v dáli, že naše láska se doplňuje a my ji. 


Jsou to barvy, které vysílají naše srdce. Vidim to v podzimním jasu. Dříve než zapomenu, že jsem miloval a ze jsem kdy žil, svět neopomene. Vše trvá a zaniká. Medituji pod korunami. Vidim jak obloha prusvitni. 


A tak pokračuji, v klidné asane na laně, na pódiu věčnosti, v tempech veselé mysli, při sjezdu odrazene vlny, na prknech jež znamenají vesmír, v noci udernych rytmu, tvoříme soundtrack pro 21. století.


Sníme o plavbě, o surfu, vyrezane skejtove rybě, sove jak hvizdajici v noční tmě. O zvucich za hranicí slysitelnosti, o vnitrnim klidu. Jste to vy, myslím Vás a líbám na vaše licka. Malička. Vznešená. Nebeská.



Autor Happyyz, 31.10.2018
Přečteno 336x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí