Návštěvnost
VOSA
VOSA
VOSA
sedím u psacího stolu
kousek od mé hlavy
bojuje pod žaluziemi o svobodu
vosa
zatím neví
že hned vedle je otevřené okno
mohl bych ji zabít
nebo vyšťouchat za sluncem ven
zahrát si na Pána Boha
rozhodnout o jejím osudu
i proti její vůli
nechám ji ale být
nechci být jejím Bohem
jsme jen malý kousek od sebe
naše světy patří i nepatří k sobě
ani já přece nesnesu
aby mi někdo druhý určoval můj osud
zabíjel mě
jen pro své vlastní pocity
nebo do mě pro ně šťouchal
ničí život nepatří těm druhým
i já chci nést odpovědnost za ten svůj pouze sám
až to jednou nezvládnu
udělejte nade mnou kříž
a vězte
že svobodu mi dokázal vzít jen ten
kdo mi ji také propůjčil
* * * * *
a co se stalo s vosou?
co já vím
mezitím kamsi odletěla
jen ona a Bůh ví kam
Praha, 24.9.2016
https://www.youtube.com/watch?v=mSc0UxFyENI
Komentáře (27)
Komentujících (11)
Doporučit
Tiskpekné zamyslenie
06.11.2016 13:50:42 | faraym
Děkuji - mám rovněž radost, že ses zde zastavila i po takovém čase od zveřejnění :-)
08.11.2016 10:50:12 | Amonasr
Tvá báseň rozprostřela mír. Kdyby se každý těmito malými krůčky snažil o totéž, hned svět vypadá líp. :-) :-D.
Moc povedená :-).
26.09.2016 22:38:24 | Kubíno
Mám úplně stejný problém s létajícím hmyzem a žaluziemi. Ami, je od Tebe šlechetné, jak se k nim chováš. Ale nejhorší jsou můry, krouží kolem světla jako pominuté a pálí si křídla... tak zhasnu, sedím pár minut potichu a můra - úplně slyším její úlevné zasyčení - odpadne na zem. Vstanu a rozsvítím. A ta šalená znova na světlo. No, říkám, si ale přece nemůžu pracovat po tmě. Odháním jí koštětem, otevírám dveře a okna na průvan, občas ale prostě padne mrtvá k zemi... Pak je mi těžko. Někdy nedokážeme překročit svůj stín. A je - ende. :-)
26.09.2016 04:48:43 | Iva Husárková
:-D Cení se hlavně snaha, Ivo :-D A co tak pořídit si LED lampu? Ale pozor - nezaměnit za letlampu ;-)
26.09.2016 23:30:41 | Amonasr
Mistrovská ukázka toho, jak i z vosy bojující s žaluzií lze udělat filosofické dílo..
25.09.2016 22:59:50 | Lioness
Díky za takové přijetí :-)
26.09.2016 23:27:59 | Amonasr
...já rád přírodě pomáhám...člověk její osud násilně komplikuje...jako s tou vosou za sklem...;-)
25.09.2016 20:43:51 | bogen
No právě - příroda si dokáže nejlíp pomoci sama, když se jí člověk nestaví do cesty. To vidím každý rok na zahradě, jak si umí bez člověka zabrat jakýkoliv prostor a k tomu ještě jak obdivuhodně rychle :-D Nejhorší je, že jedni lidi přírodě pomáhají tam, kde ji druzí lidí mnohonásobně víc škodí. Je to dost nerovný zápas v (sebe)vražedně zničujícím lidském tempu ;-)
25.09.2016 21:14:57 | Amonasr
...jojo, nejvíc příroda trpí tím, co špatnýho jí člověk dělá...však ona mu to tvrdě vrátí i s úroky...přírodní zákony platí pro všechny a nedají se obcházet jako ty lidský...;-)
25.09.2016 21:20:54 | bogen
I nicnedělání je svým způsobem projev božství...můj bůh nedělá nic pořád :)
25.09.2016 16:59:56 | iluzionistka
Já je beru opatrně do ubrousku a pouštím ven, kolegyně má vždycky neuvěřitelný hysterický záchvat, když nějaká zabloudí a já s vosou trpíme... :)
25.09.2016 14:12:40 | Philogyny1
I vosy si zasluhují respekt - jsou-li ale agresivní, běda jim... :-D
25.09.2016 16:06:03 | Amonasr
děkuju Ti Pepičku jménem všech vos..vždyť Tobě přece taky nikdo nerve Tvé žihadlo ze zadku...:-D* ST**
25.09.2016 12:41:32 | Frr
:-DDD Jen ať si to zkusí! ;-)) Bezvadně jsi mě rozesmál, Jiří, díky :-))
25.09.2016 16:03:18 | Amonasr
veľmi sa mi páči :)
25.09.2016 12:16:00 | Sofia Filein
Tvé přijetí mě těší, děkuju :-)
25.09.2016 16:02:40 | Amonasr