Poselství

Anotace: velikonoční...

Byly dny zrodu

kdy přichází na svět

to NOVÉ

přinášející

otvírající

vyučující naději

jsou dny, na které čeká celé Universum

osvícení králové

a Svět si je připomíná tisíciletí

čas zrodu

den prvý

 

byly dny učení a růstu

dny které splynou

nevybavujeme si jejich detaily

přesto nás tyto detaily utvářejí

vrůstají do nás

do našich podvědomí

a možná

možná přetvářejí vesmír

podstatou svého vědomí

doba zrání

den druhý

 

byly dny, kdy se toužíme vymezit

vystoupit ze svých ukrytů

chceme být vidět

chceme učit Ty druhé

i Ty jsi učil

a oni naslouchali

dny kdy jsi je křísil

a oni tě velebili

doba učednictví

den třetí

 

byly dny, kdy jsem plakala

nad Tvou smrtí

nad sebou

nad temnotou v nás

co nepochopila nic

nad tím co v nás zapřelo

byly dny, kdy jsem plakala

dny zrady

byl Velký pátek

den čtvrtý

 

 

byly dny, kdy jsem hledala

Tvé poselství

sílu v sobě

a vesmír mi poslal lidi

abych si mohla sáhnout na dno

abych mohla pochopit samu sebe

podstatu pro kterou jsem přišla

čeho jsem plná

čemu mám věřit

čemu sloužit

pro co žít

byla Bílá sobota

den pátý

 

jsou dny, kdy vím že jsi ŽIVÝ

plný sil

zářivý a vítězný

zpívám s Tebou radostné halelujá

neboť jsem mezi živými

poznávám Tvůj odkaz

bez zákoníků

bez farizejských úsměvů

bez příkras toho co není

a tak to máš rád

in natura...

když jis vystupoval na nebesa

věřím, že Tvá ruka ukazovala Viktória

věřím, že v mysli ti běželo

(ták, a teď se ukažte

co jste to vlastně pochopili)

to co jsi viděl za staletí lidské historie

nechci domýšlet

nastal nový věk

den šestý

 

vždy jsi jimi byl obklopen

byly Tvou součástí

byly Tvými zroditelkami

medcenáškami

příklady na kterých jsi demotroval Království Boží

a to jim bylo vždy milosrdné

dokonce

NIKDY JE NEODSOUDILO

jen zhojilo a dodalo síly jít dál

byly to ženy

jediné tě neopustily

jediné vydržely pohledět do Tvé zmučené tvář, když jsi umíral

ony také první videly Tvé vzkříšení

(kdo ví, skrze jakou energii jsi měl sílu vrátit se zpět do těla, když jsi Máří nedovolil se Tě v zahradě hrobu dotknout )

ony Tě čekaly

ony věřily v život, který přiváděly v bolestech na svět

ony věděly, že to není konec

ale začátek

byla v nich VÍRA

kterou jsi měnil svět

 

tu teď SPOLEČNĚ dáváme Všem, kteří hledají smysl bytí...

nastal den zrodu

den sedmý