Nový řád

Nezadržitelně mizející krása rozličných světů, lidí, jazyků a kultur, propadá se stále hlouběji v temnoty zapomnění. Novoty němě následující novolidé, učíce se světonázor, světojazyk - newspeak „svobodného světa“, dávno již zanevřeli na touhu zastavit, zastat se ztracené minulosti, nemyslet jen globálně a anglicky.

Tito novolidé, ať už z jihu, severu, nebo třeba ze západu, kde v novém světě Slunce zapadá i vychází, nejradši by byli, byl-li by libě byvšímu světu nastolen novořád jedné nejobecnější ateistické kultury, totálního jednolitého homologovaného konzumu. Tato prvotně konzumní společnost nemá již chuť učit se jazyku svých předků, kultuře, z níž vzešla, historii, jež ji dovedla až tam, kde je, k hranici bezedné nicotné propasti, jejíž chřtán se na ni kření, vře v něm vřava krutosti a řinčí hřmotná řevnivost zlořečených časů, z milosti vyhnaných ze spárů paměti. Síla těchto zlob se společenství, rozradostněnému z okamžiku dějin, kdy setrvačností slavných dávných časů dozníval slastný mír, brzy v plné síle ukáže.