beat

v komatu

valících  se  kamenů

se  z teřichu  mý  duše

hrnou jako  ze

školního  autobusu

malý  sádelnatý

efébové

a  kroutí  se

jak  při  tanci

sv. Víta

až  se  z jejich

každičkýho  póru

leje  ten  jejich  sajrajt

nedomrlosti –

-      to neujde

-      nudícím  se  štětkám

opodál –

hned  se na  ně  vrhaj

a  chtivě  jim olizujou 

jejich  vybuzený  mastný

pupíky..

do  týhle  schýzy

se  z černejch  mraků

snáší  vzrušený  chmýří

pomočenejch

ze  spaní  vyburcovanejch

princezniček  pampelišek…