Zuby noci - Epizoda II.: Cesta k hradu

POZOR TOTO JE DRUHÝ DÍL SERIE

Po staré cestě, dlážděné kamennými bloky,
zní klapot koní, spřežení kroky.
Cestující z dálky, z vesnice Hodkovy,
mnoho cest sjely obroušené podkovy.

Té noci dorazil mladý lovec ze Západu,
k bráně z legend — mýtického hradu.
„A v mlze pod věžemi ticho dýchá z šera,
zde bloudí duch… zní jeho opera.“

Sesedá v místě, kde čas zanechal stopy,
kde stěny šeptají hrůzy a země zná kletby i hroby.
Zub času tu hlodal s děsem a krví
a ticho je těžké — jak pohledy mrtvých.

Pod podlahou cosi šeptá,
dřevo sténá, krev se leptá.
Na zdi stín se šklebí, směje,
v domě, kde už čas jen tleje.

Ve zrcadle ten stín nevidíš, přesto hlas ze tmy šeptá:
„Tvá krev — příjemně voní.“
Nohy ztuhnou, dech se zastaví
a stín už není na stěně, je tady!

Hrůza vchází, záblesk měsíce míří skrz mříže oken,
odražený v zubech noci, strachem zlomen.
Z kopky vystupuje Ten, co v žilách čas ukrývá,
jeho dotek znamená věčnost, ve které se stín rozplývá.

Jeho srdce bije v rytmu noci, bez světla, bez spásy,
Vargan se dívá — a poznává, že už je v pasti…

Pokračování v daší epizodě...

Mivo 10.7.2025