Škeble

Skákneš mi do podloubí mého lodivodem upnutého břehu, že je můj nikdo nepochybuje. Že hlídám řeku vidím zákoutí, kamením si prosívám v dřeň okamžiku na místě kde potkám laskonku v útroby raka zkamenělou. Abych ji rozpustil, rozžehnal normálnost, odčinil kuropění, zachránil před poteměním vodné hloubky. Prostě si tu zíváš, libůvko s rozbřeskem. Jako víla v rákosí umučená, jsi tu k najmutí, k pronájmu. Beru tvé mučenky s karfiolem a napříč tou vodnou kamizolou jdu si tě sušit a dusit zároveň. Jsi vodnatá, tak mi tu klesneš v otvírání.