Prokletá píseň

Anotace: Řekni, baví tě ještě ta písnička? Nikdy na ni nezapomenu. Na ty výšky, při kterých se celé mé tělo r...

Řekni, baví tě ještě ta písnička? Nikdy na ni nezapomenu. Na ty výšky, při kterých se celé mé tělo rozechvělo. Na to, jak sladce ses na mě usmíval ve vůni vycházejícího slunce. Propletla jsem si prsty tvými medovými vlasy a potopila se hluboko do oceánu tvých modrých očí, kde jsem tančila v těch nejhlubších zátokách. Proč jsem se nebála plout do těch temných koutů? Cítila jsem se bezpečně. A když už mi nestačil dech, natáhl jsi ke mně své rty a já přísahám, že jsem pod hladinou uslyšela zpívat ptáky. Ta píseň zněla jako květiny vyřezávané do mramoru. Tak chladivé a krásné zároveň. Tak jedinečné. Každý pohyb, jenž jsem učinila od doby, co mne poprvé políbila, byl její dokonalou synchronizací. Sladil se s ní tep mého srdce. A já nenasytně dychtila po dalším tvém pohledu, kdy ji uslyším znovu. Vím, že bych zemřela, kdybych ji nemohla znovu slyšet. Je to silnější než závislost. Nechala jsem se vést vpřed a neohlížela se kam nebo kudy. Ale čím déle ji znám, tím dál mě unáší. A když slunce zapadne a ptáci utichnou, stojím sama. Kdesi. Na trnitých cestách, dýchajíc jedovatý vzduch. Sama na rozedraných nohách. S jedinou prázdnou melodií, čekám na slova. Jsem šíleně nemocná. Potřebuji to. Vím, že je to hřích, ale slituj se a pohleď na mě znovu. Proč jsi mi tu prokletou píseň vlil do žil? Podívej se, jak moc mě ničí. Padám na kolena a třesu se únavou. Jen ať mě pokouší, nemůže mě jen tak snadno zlomit. Protože když jsem se silami v koncích, pevně sevřeš mé hrdlo a necháš mě se podívat znovu a znovu. Propadnout očím boha. Ale já už ten kolotoč znám. Už vím, co ucítím. První ostré paprsky omšelých slov mi dnes nedaly tu slibovanou sílu. Nedokážu vyplavat nad hladinu. Potřebuji víc. Propadám se až moc hluboko. Lapám po dechu, ale tvé rty ke mně nedosáhnou. Křičím o slitování, ale odpovídá mi jen ohlušující ticho. Natahuji k tobě ruku, ale lapám naprázdno. Řekni, když se v té temnotě dočista ztratím, když dopadnu na úplné dno, najdou si mě tvé oči? Protože mé srdce bez nich nedýchá. Protože bez tebe nejsem nic. Má ústa zpívají, tak proč nic neslyším? Je to celé tvá vina. Prosím nenechávej mě tomu šílenému tichu. Prosím odpusť, že chci tolik. Ale mám-li dnes zemřít, ty víš, jak bude znít můj requiem. Tak moc mě bolí nic necítit, ale to je v pořádku. Zpívej dál! Zazpívej mi ještě naposled. Zpívej, dokud mé oči nevyhasnou. Zpívej, prosím.