Akord

Bílesečervenající, koloděj světa. Má se, navždy opustil nářky jiných, starých potemělců. Neutekl, maně si maže kluzkost jejich temat kolem zteřelých retů. Nemůže spát, vše pálí. Řízky přepálených slov chrlí tu ze sna, tu ze dna vybělených úsměvů. Vždy naproti touh ostatním předem. Nehlásá žít, přesto smrtí netrpí, tobě si hledá fešnou prácheň. Že těch bolístek je, ladí si pianino nervstvem ženským proklestěno jako ohanbím pralesů naladěno jednotlivými klávesami na které vážně těžkou harmonií ulpívá. Kdo by nechtěl zakusit jeho prstoklad. Prstoklad člověka.