Malíř a hudebnice

ladnost jejich křivek
vkládal očima do slov
maloval tělo něžných volavek
letících nízko nad hladinou

pozoroval její odraz
a tajně si přál, aby se voda nezachvěla




kousky jeho samého
vkládala hltavě do uší
cítila vibrace
hudbu, co vedla její duši
ke hvězdám

tajně si přála, aby nikdy neztratily svůj třpyt
aby hudba nepřestala znít

věděla, že tónem
jeho hlasu
bude jí srdce bít
že jeho písně dovedou ji dál

přála si, aby vedle ní stál
a toulali se spolu nebem




maloval obraz který nikdy neviděla
neznala barvu svých očí ani rtů, neznala svou tvář
věděla jen, že jeho ruku vede milování

pocit co zhmotňoval
budil nekonečno
možných obrazů, tvarů a barev



musela věřit

sobě i jemu
nemohla, než nechat se vést

aby pak sama
hmatem přijala svůj obraz
vtisknutý jeho rty
do odstínů
nekonečné barevnice

rozprostřela svá složená křídla
vznesla se sebejistě k obzoru

aby svou duši, zvedla nebi blíž...