Věčná

Anotace: Žena mého života napsala jedinou a jedinečnou báseň a dala mi ji jako důkaz své lásky a toto je má jediná báseň na důkaz mého procitnutí. Mezi tím uběhlo mnoho let spánku.

Narozením vše začíná. To je dobré znamení.

Děti neznajíc vinu k světu vzhlíží. To je dobře zařízeno.

Drtivé rány se jednou vzdálí a z temných mraků vysvitne slunce. To je naděje.

V těch nejhorších chvílích přichází neviděné vysvobození. To je osud.

Z tichého utrpení jsem procitnul, když jsem tě spatřil.

V té chvíli jsem pocítil, že srdce mi bije, a unikl obavám z toho, co bude.

Láska je krásná, povznáší nade všechny útrapy.

Nedá se uchopit láska a rozumem ji nezískáš. Silou si ji nepodržíš.

Když jen tělo začnou oči vidět, zdá se, že láska je pryč. Srdce dál tluče, ale pouze vášní se živí.

Tak se tisíckrát stalo, to proto, že nebylo srdce uzdraveno, ale jen utěšeno.

Mysl k lásce obrátit, dál nic? Pak nepřijde. Vyhlížíš a na pozdrav ji máváš, pak tě zavrhne.

Kdo milován jest, ten pravdu pozná. Kdo miluje, ten pravdu má.

Pravdou je láska a smrt se lásce vzdává. Nic víc nic míň, nic než věčnost, nic než láska.