Anotace: Co kdyby z nebe nepadaly dešťové kapky, ale bomby...?
Z mraků jak z útrob válečného letounu
padají slzy.
Rychlostí jedna prosba o odpuštění za vteřinu.
Bombardují zbytky tohoto města.
A odpuštěno bude ve chvíli dopadu.
Jak je pilotovi teskno v těsném kokpitu,
tak teskno musí být dozajista i opuštěným srdcím,
schovávajícím se v podloubí před těmito nálety.
A zdali vědí,
že pokud sluneční záře je štěstí a vichřice je zloba,
pak déšť musí být pokora.
A kdybychom to vynásobili mlhou a přičetli nás dva,
bude se výsledek rovnat lásce?
A nebo vyjde výsledek směšně nízký?
Zbude sotva rozbombardované město.
Střechy smáčené slzami.
Bomby vsakující se do dlažebních kostek.
Boty promáčené prosbami,
o které už dávno nikdo neprosí.
Osamělá srdce v podloubí.
A nad tím vším dopuštěním,
ve ztichlém kokpitu pilot
vdechující stesk
a vydechující
prosby o odpuštění.
četla jsem několikrát... jsi úžasná, víš to? ST. :-))
06.05.2017 04:53:11 | Iva Husárková
hele... já se nemůžu odtrhnout a čtu to pořád... FANTASTICKÝ!!! :-))
06.05.2017 04:54:28 | Iva Husárková
...odneste měééé... odtrhněte měééé... odpusťte míííí... o... dojetí šílenství smíření pokora... :-)))
06.05.2017 04:57:00 | Iva Husárková
Hm...jsou tam dost dobrá místa a ten začátek se mi líbí moc a pak ke konci ..no jakoby to v tobě gradovalo takovej výbuch podmořské sopky.
05.05.2017 08:15:38 | xoxoxo