Motýlci

Motýlci jsou na nebeských branách vzatí,
andělé jsoucí, různě zbarvení, i kropenatí.
Mají úctu všech Božských sfér, jsou i lék.
Lék na bolest Duše, srdéček lidí, dětí,
říkává babička naše.

Děda jí v tom přikyvuje,
Anděl Svatý jen se tomu uculuje.
Jeho svatozář září,
on vzkvétá dobrotou tou lidskou,
krásou jejich dobrých tváří.

Srdíčka když lidská vnímá,
oheň uhasíná.

Motýlek když svými křídly něžně třepotá.

Když jimi něžně lidem, světu svou krásu dává,
v srdíčkách dětí, lidí, se rozednívá.

Nebesa pějí si píseň svou,
o dětech, o lidských srdíčkách.
Pějme píseň s nimi,
tu lehkou, Andělskou.

Křídly motýlími
nám Bůh dává,
ukazuje, krásu svou,
Nebeskou.