Jen pro tebe

 

Jen pro tebe

 

 

Kdybych tak k tobě mohl přijít s vůní večera,

proschlého sena a chladnoucího vzduchu

a zašeptat u tvého čela,

 

m o j e    mi l á,

čím dnes jsi se tak unavila, že mně nečekáš?

Tiše, jako když slunce vstává přisedl bych k tobě

a prsty vnořil do vlasů tvých

a zakryl tvá rozpálená záda, svým tělem přitiskl bych se k tvému.

A dechem horkým jako tento den ovanul bych tvoje víčka tak,

že procitla bys za chvíli

a řekla tiše, jako když slunce vstává,

 

m ů j    m i l ý,

dnes znavil mne ten slunný den a večer, když na tebe jsem čekala,

vůně chladnoucího vzduchu a proschlého sena mne uspala.

Zdálo se mi, že přisedl jsi ke mně a vnořils prsty do mých vlasů

a na má rozpálená záda položil jsi roztoužené paže,

pak přitiskl ses ke mně tělem svým a ve mně bylo jak na slunci poledním

a potom, když pohladil mne tvůj horký dech a já procitla,

bylo mi jako bych se probudila do jitra.

 

Ty, ale nebyl jsi se mnou a dech tvůj nebyl s mým a já si říkala,

kdybys tak mohl přijít s vůní večera a chladnoucího vzduchu,

pak bych slyšela,

m o j e    m i l á.

 

 

červenec 1976