Když jsem tě poprvé uviděl...

Když jsem tě poprvé uviděl…

Nikdy bych nevěřil, že budeš tak důležitou osobou v mém životě.
Nikdy bych nevěřil, že někdy pomyslím na to, jaké by bylo, být s tebou.
Nikdy bych nevěřil, že přes všechny překážky seberu odvahu a zahodím čest a úctu.
Nikdy bych nevěřil, že tě tehdy políbím.
Nikdy bych nevěřil, že to nebude naposledy.
Nikdy bych nevěřil, že ve mně vyvoláš pocit, který se jiným podařil jen z části.
Nikdy bych nevěřil, že naše polibky a obětí budou tím, co pro mě definuje štěstí.
Nikdy bych nevěřil, že mi vyznáš to samé, co já tobě.
Nikdy bych nevěřil, že my dva budeme alespoň chvíli jako jeden.
Nikdy bych nevěřil, že tvé doteky ucítím až na duši.
Nikdy bych nevěřil, že mít tě přitisklou na hrudi, bude nejkrásnější pocit jaký znám.
Nikdy bych nevěřil, že hodiny s tebou budou působit jako vteřiny.
Nikdy bych nevěřil, že budeš první věc, která mi přijde každé ráno na mysl.
Nikdy bych nevěřil, že v mých očích budeš ta jediná.
Nikdy bych nevěřil, že kvůli tobě udělám to, co nejvíce odsuzuji u jiných.
Nikdy bych nevěřil, že největší bolest v mém životě bude ztráta tebe.
Nikdy bych nevěřil, že se mé štěstí v mžiku rozplyne jako kapka v moři.
Nikdy bych nevěřil, že stále budeš tou poslední věcí, na kterou si vzpomenu, než konečně usnu.
Nikdy bych nevěřil, že mé srdce bude navždy z části tvé.
Nikdy bych nevěřil, že tohle vše jednou přejde jako letmý stín.
Nikdy bych nevěřil, že to pro tebe nebude stejné.
Nikdy bych nevěřil, že tak rychle zapomeneš.

Nikdy bych nevěřil, že dokážu takto milovat.


A přesto tu teď sedím a nechápu, že jsem tomu tehdy nevěřil…