jak je to s tím tabákem?

našli jsme v sobě pocity prázdnoty

jeden ve druhým 

připomínám/š

že jsem jen další bezcennej člověk jako kterejkoliv jinej 

a možná trochu míň

 

kouše tě do rtů sladká fráze

mám tě rád 

a s radostí ji řekneš 

a já ti ji ráda oplatím 

ačkoliv oba víme 

že je to jen pro chvilkovej

oheň

 

jdem na cígo?

zapal mi prosím cigaretu 

 

koukám dolů z balkóna

a sleduju jak se pod deštivým večerem

schovávaj mravenci pod deštníky

a pod jedním jde ta nešťastná slečna z obchodu 

která se vždycky tak pěkně smála 

a pod druhým vidím staříka ze zastávky

kterej pokaždé mi zhrzele

radí 

obleč se, nestydo! 

a pod dalším deštníkem na týhle malý ulici vidim pár

 

dva tenký živůtky spojený kovovou tyčí 

která je 

obalená plastem

jako každá další druhá věc

osoba

myšlenka?

v našem zvláštním světě 

 

jak se cítí 

jak se mají? 

jsou na tom stejně jako my? 

kde mají oheň

když nekouří stejně jak my

je možný ho vůbec

mateřsky chovat ve svým srdíčku? 

 

a jestli jo 

mohl bys mi

prosím

kromě cíčka zkusit zapálit i tu slabou ratolest 

to ztuhlý srdíčko 

nechat ho rozmrznout 

okapat 

rozněžnit

a ukázat mi

jak se tak stará

o takovej oheň? 

 

a mohl bys mi prosím ukázat

 

jak nahradit tabákový polibky snídání v posteli 

a jak nahradit nekonečný tancování v klubech sledováním filmů 

a jak se nebát na chvilku sedět v pokoji 

bez pocitu viny

že ti život utíká 

že nemáš zážitky

 

cítit, že neuteče

 

a jak se nebát 

na chvilku jen čekat

než přijdeš z práce? 

 

není přece třeba pořád hledat další tváře

ruce 

objetí

 

mohlo by mi stačit jedno

a moc bych si to přála

možná bych pak i přestala kouřit 

protože by se to zdálo najednou tak zbytečný 

 

a nebo taky ne