Anotace: bez emocí ztrácíme své lidství
V zahradách zapovězených slov a tichých šlépějí
hluboko uvnitř kořenů starých dubů
prorostlá na dřeň, ztrácím kůru
a každá další rána
zalije se krví z rána.
()()()
()()()
()()()
()()()
()()()
Najdi mne miláčku
polibkem lehce tkaným na rtech
snovači hrátek milostných
rozsvěcuj po kapkách stébla noci
kdy ruce stanou se stromy
listeny dlaní uctívat budou moci
žár krajiny letících Perseidů.
()()()
()()()
()()()
Najdi mne miláčku v zahradách tichých slov
a zapovězených šlépějí
poteš mne svými slovy, přimknutý znovu ke mně
zasaď to hvězdné sémě do klína síly i temnoty země, jenž Bůh vdechl do rtů Ženě...
nádherná forma vyjádření
17.08.2023 16:54:06 | cappuccinogirl
často odmítáme uvěřit tomu co není viditelné...
17.08.2023 12:44:49 | enigman
A chceme věřit svému snu... máš pravdu příteli *)
17.08.2023 15:21:49 | Malá mořská víla
Krásná Gábi...:)
17.08.2023 06:16:09 | Dreamy
Jak, tak to je moc hezké :)
17.08.2023 05:21:41 | MatyhoZmaty
Jako vždy v kreativním vyznění* Rád jsem si přečetl.
Na koncertě A. Rieu, jsem byl v pražské O2 Aréně. Sice jsem se krčil v poslední řadě pod střechou, ale vidět v té uvolněné show pobavené (a k spolu-zpěvu často vybízené obecenstvo) už bylo samotným zážitkem.
17.08.2023 00:05:55 | šerý
Ten úvod je skvělý, snovači, ze snů upředené?..též to vyvrcholení s velkým Žet :)
16.08.2023 23:33:07 | Protivník