Pohádka o duši
Pohádka o duši
Na venkovním parapetu
Mého okna
Se uvelebil
Nádherný pták
Svým štíhlým zobákem
Zaťukal krátce na sklo
Pozvala jsem ho dovnitř
A pohostila živou vodou
A jemnými ovesnými vločkami
S vlákninou
Podívala jsem se
Do jeho chytrých šedých očí
Políbila ho
Daroval mi
Třpytivé pírko
Které jsem si schovala
Pod polštář
Od té doby
Létám se svým princem
Noc co noc
Nad krajinou vysněných příběhů
Je stále krásný
Mně tolik drahý
Mám zas duši
Dítěte
Poslední tipující: šuměnka, martinaV, Sid, Ž.l.u.ť.á.k., enigman, IronDodo, Emani, Paulín, Pavel D. F., cappuccinogirl, ...
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk28.11.2024 19:21:47 Pavel D. F.
Jsem poeta na baterky... Ale tohle se mi líbilo. Duše dítěte - toť moje současnost ;-)
28.11.2024 19:04:53 cappuccinogirl
Duše dítěte, srdce na dlani...jsem ráda, že tě znám, je mi ctí...a tvý poetický dílka jsou třešinky na dortu:-)
Tahle je kandovaná a hodně mňam:-)**
28.11.2024 20:41:06 Anfádis
Mám radost velikou a tvých slov si považuju. A našeho setkání! Moc se téším na další, Cappu milá :)**
28.11.2024 07:25:45 uživatel smazán
Já měl na balkoně krásného poštovního
holuba, třeba zase přiletí, tehdy jsem dal
vodu a strouhanku
