Fuchsit

Fuchsit

Usedla naproti mně, olízla si rty, pak cigaretu a přehodila nohu přes nohu.

Sandály řecké bohyně a nohy v nich výše Olympu.

Míchala kávu a solila ji slzami; snad z toho kouře…

Femme fatale jako z šedesátých let.

Girardotka, Deneuvová a Bardotka v jedné osobě, prostě nádhera;

smutná a nešťastná … slzy kapky křišťálu… chtělo by se je pochytat…

Na schodech ke kostelu jsem se těm nohám chtěl vyzpovídat a v tichu lodě je políbit; smutně se usmála a odhrnula mi vlasy s čela; ještě cítím její štíhlé prsty…

Ten olověný váleček, který jsem našel v prachu její stopy, mě pořád tíží v kapse… jak špatné svědomí, jak myšlenky v barvě noci, jak … náhrobní kámen…

Najít tak kousek jejího pohledu… snad fuchsit… napoví… (?)