Vernisáž obav

Vernisáž obav

Nalehnu na meč svých představ

a předsíň Valhaly na mě dýchne…

mrazivým horkem;

to zavěšena do Vikinga dlouhých vlasů,

břitkých slov a stoletou propastí ode mě odděleným,

vcházíš…

Obrazy všech Madon světa uroní slzu své vlastní nedokonalosti,

křišťálové lustry pohasnou… plátna blednou… blednou,

rámy popraskají a srpek na obloze, posázené tisíci diamantů z tvých šatů,

skryje svou sinalou tvář…

za mraky kruté pravdy.  

Úkrok v rytmu tanga, špička tvého střevíčku, jak z pohádky…

dech se tají…

oči popustí stavidla…

a srdce běží, běží,

zakopává…