Zase to chvění

     Zase to chvění… Jsem jako hrníček vody v domku pod sopkou. Když bosý sbíháš po schodech, v kuchyni skáče nádobí. I hrníček s vodou vyšploucháš, když ho nesu k ústům. Závan, dveře dokořán a už jsi venku, aniž ses rozloučil. Za sebou necháváš jen zaplavené stopy v písku. Ale i ty nenápadně smývá stoupající příliv. Oknem z kuchyně se dívám, jak ses rozběhl po hladině moře a honíš racky…